Bude to v květnu rok, co Ulver po patnácti letech vystoupili na pódium, aby předvedli něco ze svého umu i naživo. Dlouze odpírané ovoce se stalo rázem menší neznámou, exkluzivní vystoupení v rámci onoho odhalení měli čeští fanoušci možnost adorovat na Brutal Assaultu. Velká neznámá odhalila svá laskavá ramena a Ulver jednoznačně ukázali, že živě je o co stát. O tuto zkušenost bohatší se z mého pohledu stala pražská zastávka evropského tour lákavým cílem.

Definujme konstantu – hudba Ulver patří do klubu, což se také potvrdilo. Velkoprostorová prezentace je u některých kapel přitěžujícím faktorem, na kombinaci Brutal Assault vs. Akropolis to jednoznačně prokázali jak Ulver, tak i Neurosis. Zážitek z těchto kapel je podmíněn maximálním zvukovým a atmosférickým dopadem na posluchače, ten musí být obklopen a uzamčen do přednesu, aby mysl i tělo neměly potřebu ucukávat bokem. V případě Ulver to platilo takřka dokonale, byť fyzično v tak akorát naplněné Akropoli nedostatkem prostoru netrpělo (na rozdíl od druhé zmíněné partičky, hehe).

Tak jo, jdem se podívat, zda jsou zvěsti o znatelném vylepšení proti minulému roku pravdivé. Začíná se EOSem, proti BA chybí táhlé intro, možná o to je celý začátek setu podstatně sugestivnější. EOS společně s Let the Children Go záhy polapí všechny stojící i sedící duše a ponoří je do sugestivního oparu a následující pasáž společně s Rock Massif odhaluje jednoznačný posun živého vystoupení Ulver kupředu mílovými kroky. Za krok kupředu přímo monumentální lze označit diktát Larse Pedersena (When) za bicí soupravou. Z lehkého doprovodu se vyklubala prakticky stěžejní postava celého vystoupení – to on kočíruje v beaty přeplněných kompozicích celou mašinu, uděluje potřebnou dynamiku či naopak rozpouští projev v umíráčkovém rytmu. Stejně tak skvěle funguje i loňská akvizice Daniel O´Sullivan (Guapo, Miasma…, Æthenor, Mothlite). Multi-„na co sáhnu, z toho se posadíte na zadek“-instrumentalista usměrňuje přednes Ulver a dává celému vystoupení skvěle fungující punc. Ať už s kytarou, basou, nebo za klávesami.

Často zmiňovaným elementem u Ulver je projekce. Možná až na škodu věci překypovala účelnou provokací vyvolávající kýčovitou faleš. Posunem vpřed je tedy i vizuální stránka – v zásadě stejná jako dřív, ovšem s citlivějším střihem a celkovým obsahem. Provokativní zůstává Rock Massif, poté ještě tuším In the Red malinko té pornografie, ale jak říkám – v podstatně menší míře, navíc v celkově lepší kompozici. Přibližně v půlce si Ulver vystřihli tajemnou kytarovku – nejedná se o song Ulver, jde o The Byrds a jejich Everybody's Been Burned (album Younger Than Yesterday z sedmašedesátého).

Druhá půle se nese ve výborně fungující kombinaci Themes from… a Perdition City, především pak posluchačsky atraktivní Hallways of Always slaví úspěch. Ke konci pak již přichází očekávané uklidnění korunované Not Saved. škoda jen, že někteří návštěvníci dali průchod své nedočkavosti, samotný závěr tak postrádal potřebný efekt ‘rest is silence‘. Nu což. Nepřidávalo se nic, žádný black metal (patřičně oplakáno na afterparty :)).

V sumě – Ulver nepřekvapili – jednalo se skutečně o výjimečný zážitek. Vystoupení na BA odsunulo do role lehké demoverze, takový to byl rozdíl, patrný od první do poslední chvíle nedělního večera.

Jo, úplně jsem zapomněl na Attilu a jeho Void Ov Voices. Um.. poslouchal jsem to asi pět minut, nějak mě to nezaujalo, škoda. Když porovnám s nějakými profláklými lo-fi projekty, tak mi to nějak extra poslechuhodné nepřišlo.

EOS @ Prague
www.youtube.com/watch?v=9E88i4JfZws

Operator @ Prague
www.youtube.com/watch?v=6cAbLekCG-s