Články

přeposlat článek tisknout
Už Jsme Doma

Už Jsme Doma

  • kdy: 23.1.2008
  • kde: Praha, Wagon
report_428_px1

Navnazen nemilosrdnou kritikou padající na bedra Už Jsme Doma z úst Bukyho a Molita jsem se minulou středu rozhodl navštívit Wagón a dopřát si tuhle českou hudební lahůdku. A už v půlce koncertu mi bylo jasné, že tam, kde výše zmínění nemilosrdně kritizovali, budu já vynášet do nebes, ale nepředbíhejme.
Vstupné stopadesát mě trošku zaskočilo, tolik se platí na Sedmičce klidně za několik zahraničních kapel, ale říkám si, když to má bejt takový hudební plezír, proč ne? V průběhu večera nicméně tohle rozhodnutí zhořklo na jazyku a přispělo k ryze pozitivnímu vnímání koncertu. Asi nejpozitivnější událost večera mě čekala hned na začátku, pivo dobře centimetr a půl přes míru, ale po tomhle potěšení se vše začíná pomalu vézt z kopce.
Samozřejmě si Už Jsme Doma jako správní akademičtí umělci dávají na čas, takže člověk má čas si krásně pofelit, takže felíme, čtvrt pul hodinka, říkám si tak umělecké image už bylo učiněno zadost, ale ne další čtvrt půl hodinka a teprve pak je umělecké ego ukojeno a můžem nastoupit.
A začíná se zvesela punkově takže zle. Pro diváky na rozpumpování, jasně, na zahřátí, ale nemusím se v tom válet tak dlouho, ať už ten úvodní trek skončí.

report_428_px2

Skončil ale fuj, za ním hned druhá punkovačka, ale už se v ní začíná něco vytvářet. Pomalu se rozjíždějí zajímavé paterny, ale žel bohu pořád prokládány pasážemi, které jsou, eufemisticky řečeno, úplně mimo. Ano, Už Jsme Doma dokážou hrát muziku, která mě baví, ale z půlky hrajou věci, ze kterých mi je až trochu zle, zelenej obličej. A vždy, když se právě ta dobrá pasáž přelívá do té nemocně zelené, už mě po pár minutách popadá zlost, protože vím, že následující minutu, případně pár minut, můžu vypnout a klopit pivo, což není úplně ta zábava, za kterou jsem přišel a o to víc mě to rozpaluje, když si uvědomím předchozí zajímavou pasáž. S přibývajícími minutami se výkyvy nalády čím dál tím víc zhoršují, z hněvu už se přestávám být schopen vyhrabat, sere mě zpěv, sere mě pozitivní punk, už chci být doma. Po padesáti minutách už nevydržím a jdu si sednout ke stolu, pryč ze sálu a lít.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze