Články

přeposlat článek tisknout
VADER, CRYPTOPSY, SEPTIC FLESH, DECREPIT BIRTH, UNMERCIFUL, DEVIAN, INACTIVE MESSIAH

VADER, CRYPTOPSY, SEPTIC FLESH, DECREPIT BIRTH, UNMERCIFUL, DEVIAN, INACTIVE MESSIAH

  • kdy: 5.6.2008
  • kde: Praha, Abaton
report_503_px1

Minulý týden byl na koncertní řádění přímo jak stvořený. Také se ale člověk musel pečlivě rozhodovat na co a kam.. v úterý Metallica a Joe Satriani, v pátek Kiss a Today Is The Day nebo čtvrtek, kdy hráli experimentující Kayo Dot či u nás slité tour Vader a Cryptopsy (takto se již jednou potkali ve 2001). A díky tomu, že za MJC se do Abáče nikdo nechystal, zatímco na Kájovi Gottovi bylo přemarastíno, metal a americká doublepremiéra v podání DB a Unmerciful byla jasnou volbou.
Do Abáče se s kolGEou Akhem, Biennou a připojeného Tona (d_m_c #2) dostáváme zhruba v šest hodin, kdy na pódiu již utichly tóny prních Inactive Messiah, které osazenstvo Shindy-shopu ohodnotilo rozvinutým rozborem v podobě slova „mrdka“. Klasika oplácávání rukou se všemi přítomnými, šup pro slunný žejdl(piss)ík a mrknout na Devian.
Většina přítomných jejich snažení opět vztahuje na to slovo vulgárně komolící „semínko“ a dodává, že jim tam chybí to T, takže já jen dodám, že v DevianT je přítomný bývalý zpěvák i bubeník Švédů Marduk, ale o žádnej bleklej sypec se nejedná. Muzika je to dřevní, metalová, čítající blackové melodění a blackový odér vůbec, ale spaklíkovaná do podání spíše deathrashového - zvuk docela fajn, skvěle nazvučené byly přechody.
Jdem na chvíli spočnout, pochytat zas nějaký to moudro a za chvilu šup hore na již připravující se Nemilosrdné - rozehrávající se na Katatonii, jak jinak, že? Za škopakama sedí

report_503_px2

samozřejmě James King, kterého jsme loni měli možnost vidět se Shaunem ve Viral Load během tour Devourment, ale zde je muzika o něčem jiném. Zmetek Skiin, jenž o weeku (minulém) lebedil v Holandu na Neurotic Death Festu dí, že se máme nač těšit, že to byla masírka, hází nějaký ty dojmy a kasá se, že nám z něj možná i něco sepíše. Ale zpět k Unmerciful. Nakládačka jak hovado, sice furt dokola a snad ani v ničem nepřekvapující, ale práce odvedená takovým způsobem, až si srdíčko skoro chtělo pořídit nožky ručky a zkusit to místo pumpování červený s paličkama a pedálama. Žádnej stupidní „džn“ brutal death, chytrý riffy, dobře zaranžovaný, stoptimy na tipec, technický provedení tedy na vysoký úrovni, sypačky hustý a řádně proložený kobercema, vokál k muzice sedí jak hovado, taky žádnej kanál, ale pěkně plnej hlásek. A i když jsou Unmerciful dejme tomu furt dokola, stejně patřej ke špičce, protože udělaný to mají moc chytře a zajímavě. Zvuk mohl být o něco lepší, nemuselo to tolik basovat, ale dejme tomu ok - pokud člověk trochu věděl, oč jde. Hráli samozřejmě z debut minicd, vlastně ho hráli skoro celé, takže fláky Masochistic Rampage ani Cast to Flames nechyběly a zahrála se i jedna novinka. Lidi se už začínají chytat… Super!
Po Unmerciful ani neodcházíme a rovnou vyčkáváme Decrepit Birth. Očekávání velké, vlastně DB mě asi ten večer zajímali nejvíce. A zklamali? Nezklamali! Začíná se s …and Time Begins a pokračuje s otvírákem novinky, The Living Doorway. A Decrepit tak konají pravidelně, takže prokládají ty starší rychlé slamming brutalitky novinkami, což zní moc dobře, protože kombinace starejch tlačenek s těmi novými „houmou“, které jsou jemnější, výrazně melodické a technické ve stylu nasypaného Death (éra Symbolic a Induvidual), prostě šmakovala. Zazněly třeba Reflection of Emotions a Diminishing Between Worlds a vzhledem k tomu, že je muzika DB prošpikována tunou vyhrávek a sól (vůbec se hraje ve vyšších tóninách), tak Decrepit najednou od svých předchůdců znějí výrazně jinak a i zvuk je srozumitelnější. Ani u D.Birth bicman do našich tváří nevnáší stín a jeho uvolněná a barevná hra plně koresponduje s tvorbou kapely. Jediným mínusem bych tak asi viděl ve zpěvu, který je až příliš monotónní a oproti hodbě takový suchý.
Po Decrepit na plac za tónů temného intra nastupují na poslední chvíli smluvení Septic Flesh. Kapela, která možná do celkového konceptu večera jaksi nezapadá, proto mě i překvapují ovace, s kterou jsou na pódiu vítáni. Co k SF? Psal jsem recenzi, tak si ji přečtěte a budete vědět :) Z předposledního cd Sumerian Daemons se začíná dvojicí Unbeliever a Virtues of the Beast, z novinky pak Communion, Lovercraft’s Death, Annubis a Persepolis. Přednes velmi přesvědčivý, zvuk hodně dobrý, jak by ne, když se, oproti Unm a DB, ubralo na tónech a častých zvratech a více se soustřeďuje na sílu a atmosféru písní a hudební estetiku. Kapela se loučí, připomíná, že se uvidíme na Brutal Assaultu a já opět oceňuji precizní práci bicmana.
Pódium se z větší části sklízí a přichází nástup Cryptopsy. Ti jsou bez klávesačky, na tu jsme se hodně těšili ;), a začínají Crown of Thorns z None So Vile. Následuje Worship Your Demons z novinky a mne docela překvapuje, že McGachy namísto svého velmi ucházejícího zpěvu z aktuálního cd jen tak nějak, nechci říct přímo Wormovsky, ryčí a jede v těch hlubších polohách, což nevnímám úplně pozitivně, když potenciál jeho hlasu tak zůstal poměrně nevyužitý. Cryptopsy jsou navíc tak nahulení, asi ještě víc než minule, že mi pomalu odchází slechy a tím se i snižuje rozpoznatelnost jednotlivých věcí. Zvuk je sice super, ale upravdu nakulenej tak, že koncert z tour k Once vnímám, i přes Čerwa, o něco lépe. Pak Kanaďani hrajou exkurzi svými alby, takže se kouknem na Blasphemy Made Flesh, z kterého zazněla Abigor, pak na masáž We Bleed z And Then You’ll Beg, následuje Carrionshine z Once Was Not, otvírák Blasphemy Made Flesh Defenestration, následuje Slit Your Guts z None So Vile a dalším masakrem je Cold Hate, Warm Blood z přelomového Whisper Supremacy. Celou plejádu „největších hitů“ uzavíraj zrychlovačkou Phobophile z None So Vile. Pro mě tedy trošku zvláštní výběr, když při minulém koncertu si zde kapela odehrála téměř totožné, ale chápu, že díky přeplněnému setu z playlistu vypustili tři věci novějšího data. Jak jinak ale spokojenost, protože kapela živě hraje hodně vymazleně, vše 100%ně sedí, Worm je v tahu a Flo některými kusy stále uvádí v úžas. Sice by bez něj kapela pravděpodobně zahynula, jelikož je největší devizou celého souboru, ale dokud bude Flo živ, bude i „jeho“ kapela.
A hodiny nám postoupily téměř k jedenácté, Floovy bicí již také zmizely a přichází čas Vader. Co asi tak říci ke kapele, která má za sebou 25

report_503_px3

let hraní, tedy touruje, vydává, postoupila personální obměny i krize; třeba v podobě úmrtí střelce Docenta. Asi to, že se to někde projeví. Vader jsou na pódiu jako doma a i s Darayem za bicími už nějakou dobu hrají seštelovaně, nikde není žádný problém, vše tak krásně plyne a Piotr skladby ze setlistu tahá jak kouzelník králíky z klobouku. „Lord Darth“ tedy jako oslavu ke svému výročí sype „nečekaně“ průřez vším, co vydal, a vzhledem k tomu, že Vader snad už viděl každý a kapela hraje jen Vader (nasypanej přeslayerovanej death metal) odcházím průběhem setu na nějaké ty spoje.
Jenže už na tramvaji vím, že poslední metro na C nestihnu a zbytek Marastu opustivší Kayo Dot mi na cestě dom volá: „Tak co zvracení a sypání, šéfe? Nedáme ještě ‘1‘?“, měním souřadnice svého cíle, dorážím do příjemného nonstopíku na Haštalském náměstí a v půl páté se ocitám doma a alou na kutě.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze