Sedíte u věci zvaný komp. Je to tak nějak hodně vtipný, přemýšlíte nad nesmrtelností chrousta a tu píše kámoš: „Hele na MOR nejedu, jestli chceš, dám ti lístek,“ ale jasně, prostě jedu a kašlu na to. Vím, co uvidím a co vidět musím, navíc tady se dějí nějak divný věci, nakopnu MP3 a pojedu se podívat na toho, koho mám na celým metalu nejraději.

Upřímně, nejdřív jsem byl rozladěn z pokračování VOIVOD, ale na druhou stranu Dan Mongrain je přeci jen člověk, který umí rozšifrovat nejeden rukopis, což lidi věcí znalí, moc dobře vědí. A ten zbytek? Srát na to. Každopádně jsem s tímhle pánem četl rozhovor, kde zmiňoval, že Voivod byla první metalová kapela, kterou měl doma na nahrávce a jeho první metalový koncert. Myslím, že se tomu chlapovi spíš splnil klukovský sen, tak jako se měl splnit toho dne Střapovi. Víte, já mu to vlastně hodně přeji.

Nasedám okolo dvanáctý v neděli na Hlaváku obklopen batohem a svou MP3. S myšlenkou na nic a všechno. Prostě si užívám svého a jedu si svojí lajnu, a že má být koncert na MASTERS OF ROCK? Je mi to totálně jedno. Prostě jedu na Voivod a uplatnit na třicet tisíc lidí správně solipsistický přístup (jako ne že na Vás seru, ale prostě neexistujete) je mi velmi pohodlný.

Takže si dojedu po čtvrtý hodině do Otrokovic a jedu protivnou lokálkou do Vizovic a v jakýsi vsi už mne zpocená prdel irituje natolik, že si dám šestikilákovou procházku, páč toho je dost. Jdu, koukám po okolí, poslouchám Voivod a pokračuji ve faunofloří sms přestřelce s jistou opeřenkyní. Až docházím k areálu a dostávám náramek, ačkoli opeřenec nejsem, a už to jede.

„Jste úžasný a víte, co to znamená vášeň, vášeň…“ Marto Jandová, já ti povím, co je vášeň, to je pokud si nasadíš sluchátka, přečkáš tvou půlhodinku neštěstí, protože po Tobě hrajou Voivod a pak? Aha, tak sluchátka kratší dobu, dávám pár pivek s šéfem z práce, co už je hodně poničenej po čtyřech dnech MORu, kecáme a říkám si, že potřeboval vypustit. DIE HAPPY balej fidlátka a já běžím k merchanu pro Voivod a jak to dopadlo: dvě trika, origoš Infini a voivodí DVD. Je mi v podstatě super a jdu se koukat.

 
Koukám na pobíhající techniky a první Vesmířan probíhající okolo je Blacky (basa) - černě ohozenej, následován Awayem - ten má triko RAMONES (snad to není na MJC sprostý slovo) a pak nejmladší Dan v triku ARCHON, a po něm už jen mistr Snake v triku DOWN. A jedééém, budeme cestovat „galaxiemi“, propojovat se „dimenzemi“, sledovat „panaroma“ a projdeme „nukleární válkou“ a.... a první song se jmenuje jak jinak něž VOIVOD a legendární.... „My lands are infectious. Your sun begin to gloom. You see my harmful country. And my sky is black today. Pay the price for your life. Your ticket to open gate to die. VOIVOD! I'm a paranoid....” cháchá!!!!

No Snake měl trošku problémy s hendkou (bezdrátový mikrofon), takže máme male zdržení, Snake se omlouvá za problémy s ní a pak už jen napjatě čekám, co dál? UNKNOWN THE KNOWNS. Pokud nemáte ručičky, nožičky, a oči, uši a pusu, tak Vám nezbývá než ve svém světě potkávat neznámý známý, tím si utvoříte svět v sobě a zajímavý věci Vás pak potkávají. Tady se prvně dostanu k Danovi, který zvládá Piggyho party s grácií a já jsem více než spokojen, kdy mi při finálním zlomu vytrysknou slzy radostí a taky tím, že jsem viděl konečně to, na co jsem čekal celou věčnost! Wow, a kam teď?

Podíváme se...na PANORAMA a jsme u nejvyklidněnější desky Angel Rat a já jsem někde opravdu jinde. Snake se pitomě ksichtí, jeho výraz „mám Vás v piči, ale ne zase tak úplně“ mi je dost sympatickej....Blacky s Danem si evidentně užívají koncert a Away to jakoby s typickým úsměvem jistí z lodivodí pozice.

Až, co to… najednou mám pocit, že přichází TORNADO a jsme u nejsurovější desky VOIVOD z osmdesátých let - KILLING TECHNOLOGY - a čert ví, co se ještě do Vizovic přižene. A pokud zemí prolítne tornádo, chtělo by to nějakou léčbu a ta má proběhnout právě teď. Nejspíš nějakou pořádně žravou medicínu? Pustíme tam nějaký mrchozřouty, páč určitě na zemi pár mrtvolek bude a to je vždycky, pokud na ní používáte „vraždící technologie“, čili další byla RAVENOUS MEDICINE.

A pojedeme něco z nejpozdějšího období? Ale jasně, jedeme beznadějně bigbítovou TREASURE CHASE, fakt mě to baví a Snake si lidi dává: „Jsem námořník, co se potlouká po docích a opile zpívá a kreslí mapy. Pro poklad, který jsem nalezl v tvých očích.“ Snaku, jinak dobrý, psát takový texty? Já tu kapelu prostě miluji. Věříte mi? Neřekl bych. NOTHINGFACE, a jen čekám, co uvidím, a moc mi to v týhle konzistenci nejde, ačkoli se snažím, což se mi na rozdíl od postavičky v textu daří. Cítím, že mne toho dnes už moc nečeká, přesto se směju jak sluníčko na hnoji, teda trošku smutně, že by OVEREACTION?

Ale jasně, člověk si to nesmí tak brát, když vidí, jak skvěle se ti pánové baví. Mám pocit, že ještě poznám, pokud to někdo dělá pro hovadiny a proč tu kapelu někdo drží při životě. A z nich, i přes nepřízeň osudu, cítit je, že to fakt mají rádi. Když vidím zapáleného Dana, který si vyloženě užívá a neustále komunikuje s Blackym, říkám si, že on se v podstatě necítí moc jinak než já. Mám prostě ohromnou radost.

Co si dát dalšího? Sakra! Jedna deska tady moc, moc chybí, ale kdeže, kdo mi řekne, kdo je psem, kdo je bohem? TRIBAL CONVICTION a máme to kompletní a mé nadšení nezná mezí (z OUTER LIMITS se nakonec nehrálo).
Snake oznamuje předposlední song a jak sám říká: „Sakra, tak tohle je z první desky, song je starej dvacet nebo pětadvacet let (usměv), tohle je Nuklior vor,“ a tak se vracíme do totálního VOIVODÍHO pravěku, abychom na samotný konec uctili památku vrchního ufona Piggyho songem od dalšího mrtvého muzikanta - Syda Barretta a ASTRONOMY DOMINE. Už jen slzy, že to fakt končí a hele, Snake říká: „Brzy na viděnou,“ tak že by? Přeci jen? Ano, chci, chci, chci víc a jedenáct songů je fakt málo a moc málo!

Když tu přijde nějaká uvaděčka, nevím, co to bylo, ale teprve pak jsem si uvědomil, že jsem na MASTERS OF ROCK, když řekla, že na kytaru hrál Dan Mongay....říkám si „radši nic, fakt nic, vůbec nic, totálně nic“ a prostě si pusť INTO MY HYPERCUBE a kašli na okolí.

 
Pár piv s šéfem, co už je fakt totálně unavenej. Tady hrajou jestě dvě kapely - ARCH ENEMY, což nechci vůbec poslouchat, projdu se po areálu, koupím balíček Máček a dám si plzeňský pivko, který chválím, na fest fakt dost slušný... začínají EUROPE. Nějak nemám chuť to sledovat a jdu hledat nocleh… našel jsem ho. U jakýsi komunistický krychle, kde jsem dostal poslední sms krá trk, na ten jsem neodpověděl, protože má zrádná Nokie toho měla taky dost.

Tři a půl hoďky spánku, ranní patnáctikiláková procházka s VOIVOD na uších... toho spánku jsem si měl dopřát víc, že přitáhnu druhej den v pět ráno z Jazzdocku jsem taky vědět nemohl. A proč si zpívám ten song o pokladech v očích? Pak že v těch VOIVOD nic není... Uffff!

IN OUR HEARTS, IN OUR SOULS WE CARRY ON! YESTERDAY WILL COME WITH TOMORROW'S SUN!