Články

přeposlat článek tisknout
WOVENHAND, NYLON JAIL

WOVENHAND, NYLON JAIL

  • kdy: 17. 9. 2014
  • kde: Jablonec nad Nisou, Eurocentrum

Metálek, rokec a punk hrdinů alternativního country WovenHand fungují naživo excelentně.

Byli jste někdy v Jablonci nad Nisou na koncertě? Že ne? Já donedávna také ne a ještě před půlrokem by mě ani nenapadlo, že tam jednoho dne pojedu na tak skvělou kapelu, jako jsou Wovenhand. Ti letos už jedno turné po Evropě jeli, Českou republiku během něj však vynechali. Měl jsem v plánu na ně jet do Vídně, ale kvůli koncertu Current 93 v Drážďanech, který byl někdy tou dobou a dalším akcím, na to nezbyly peníze. O to více jsem rád, že se u nás letos přeci jen ukázali a nad svou účastí jsem tentokrát nemusel ani chvíli přemýšlet.

Zezačátku mě překvapilo, jaké je Eurocentrum v Jablonci příjemný prostor. Přirovnal bych jej asi menšímu provedení nedávno otevřeného Fóra Karlín, kde jsem byl před prázdninami na Nine Inch Nails. Žádné zbytečnosti, prostě velmi hezké místo na pořádání kulturních akcí s balkónem a pár stoly s židlemi k sezení. A dokonce zde měli i docela dobré pivo za slušnou cenu :)

Českou předkapelu NYLON JAIL jsem do koncertu příliš neznal. Věděl jsem o jejich existenci, nějaký boom kolem jejich jména jsem zaregistroval, ale zatím jsem od nich nic neslyšel. Po koncertu si však myslím, že byli vhodně zvolenou předkapelou. Nechci tvrdit, že by byli nějak originální, spíše bych řekl, že hrají na české poměry celkem zajímavý mix rocku a country, který doplňují i různé elektronické a nebál bych se říct i post-rockové elementy, tudíž zařazení před Wovenhand dávalo smysl. Zahráli docela slušně. Kapela byla dobrá, jen zpěváka bych neoznačil zrovna za perfektního, a to jak svým zpěvem, tak i vystupováním. Trochu škoda, že téměř nebyla slyšet akustická kytara, která se krom tichých pasáží, ve kterých hrál kytarista sám, hodně ve zbytku ztrácela a byla zde poměrně zbytečně. Nylon Jail zařadili do koncertu i dost efektní prvky jako hru smyčcem na kytaru, mlácení do na zemi položeného činelu a další srandy. Mě však nejvíce bavily synťáky a vkusné použití samplů. Například hned v prvním songu se ozval hodně masivní zvuk doplňující elektrickou kytaru, kterému jsem i chvíli věřil, že je dílem nějakého dobrého kytarového efektu (škoda, že tomu tak nebylo), ale těch momentů bylo více. Hráli spíše tvrdší věci, což se ten večer díky výběru skladeb hlavní hvězdy hodilo, ale zazněly i pomalejší kousky a třeba předposlední mi dost, hlavně strukturou zpěvu, evokoval Hurt. Rozhodně nebyli jen nutnou výplní a nenudili, svou roli předskokana splnili dobře a rozhodně neurazili. Jen zpěvákova hláška „Užijte si tu kapelu, co přijde po nás,“ kterou zopakoval dvakrát za večer, na mě působila celkem rozpačitě a nejsem si jistý, zda opravdu nevěděl, před kým hraje, nebo to měl být jen špatný pokus o vtip.

Woven HandBěhem výměny kapel hrála dost hezká intra, která nás nevinně připravovala na to, co se chystalo. Netrvalo moc dlouho a na pódiu se ukázal David Eugene Edwards v doprovodu dalších tří pánů. Jelikož poslední desky WOVENHAND jsou hodně heavy, propletené punkem, rockem i metalovými prvky a hodně energické, dalo se předpokládat, že budou hrát převážně z nich, a tedy, že můžeme čekat docela tvrdý koncert, ale to, co nakonec předvedli, předčilo nejen má očekávání. Hned ze začátku začali hezky tepajícím rytmem a poměrně rychlým tempem, jímž se pyšní Hiss z jejich letošního alba Refractory Obdurate, které v průběhu večera přehráli téměř celé. Jeden z hlavních elementů, který koncert hodně pozvedl, byl opravdu dobrý, hutný, různými vazbami doplněný a v nejlepším slova smyslu fakt krutý zvuk, díky kterému jsem měl celou dobu pocit, že jsem na rockovém či metalovém koncertu. Následující Closer, z dva roky starého počinu The Laughing Stalk, ze kterého zaznělo onen večer také dost skladeb, se nesla v podobném duchu. Jedna z mála klidnějších věcí byla až Maize ze stejného alba. V průběhu ní nastal jediný nepříjemný moment za celý koncert, jelikož měl David problémy s kytarou. Nejdříve to vypadalo, že se s tím kapela popere bez problému, nevidět totiž, co se děje na pódiu, vůbec bych nezaregistroval, že nastaly nějaké trable. Během toho, co Davidovi měnili kabel, začal hrát kytarista na bonga a celý song tak hezky natáhli. Nakonec jej ale přeci jen přerušili, aby i s Edwardsem, který jen spokojeně kynul hlavou, že je už vše v pořádku, mohli znovu začít tam, kde se předtím ztratili. Po celou dobu koncertu všichni na pódiu Woven Handpůsobili jako naprosto sebejisté rockstars a téměř by mě nenapadlo pomyslet na minulost kapely. Rockstars tou dobou pro mě i byli, avšak inteligentní a do koncertu pohlcení, stejně jako přihlížející fanoušci. Vystoupení zvládli bez jakýchkoliv debilních keců či hecování a jediný použitý způsob komunikace, pokud se to tak dá nazvat, byla různá gesta prováděná rukou, kterými David nešetřil a místy vypadal, jakoby žil v úplně jiném světě. Jak koncert plynul, došlo i na mou nejoblíbenější skladbu z novinky The Refractory, která ale byla mírným zklamáním, jelikož její koncertní podoba byla poněkud zkrácena. Naopak velmi potěšující byla Long Horn, na kterou přišel čas chvíli po The Refractory a která byla mnohem zběsilejší než její studiová verze. Silně také působila Good Shepherd, která byla poslední před přídavkem Kicking Bird, jakožto jednou z mála starších skladeb, které jsem zaregistroval. Ano, doufal jsem trochu v to, že zazní i některé hity od 16 Horsepower jako Cinder Alley nebo Dead Run, ale Wovenhand nám přijeli ukázat hlavně svou novou tvář, která se mi také velmi zamlouvá a naživo fungovala skvěle. Na závěr zůstal David na pódiu sám a zakončil set nejklidnějším kouskem z celého večera v podobě Whistling Girl, po terém už zaznělo jen příjemné outro.

Po koncertu jsem se sešel s pár známými a neslyšel jsem jedinou negativní reakci od nikoho z nich. U většiny panovalo stejné nadšení jako u mě a radost z toho, jak skvělý a heavy koncert nám předvedli. Sám sice nemohu říct, že by se jednalo o nejlepší akci, na které jsem letos byl, těch perfektních jsem už navštívil hodně, ale vzpomínat na ni budu po delší dobu určitě. Jak jsem napsal už v úvodu, nikdy by mě nenapadlo, že zrovna na kapelu jako Wovenhand někdy pojedu do Jablonce nad Nisou, jen docela mrzí, že si sem nenašlo cestu více lidí, jelikož poloprázdný sál nevypadal hezky. Wovenhand by si jistě větší návštěvnost zasloužili, protože to bylo skvělé a já jsem velmi rád za to, že jsem tam mohl být. Díky!

Jiné názory

Woven HandNa posledních deskách WovenHand opouští své specifické alternativní country a posunují se stále blíž punku a metalu. Kapela se tak vyhýbá stagnaci výrazu, ovšem za cenu ztráty přesvědčivosti z období Consider the Birds či Mosaic. Mix americany s world music si bral to lepší z obou světů, a díky Edwardsovu hlasu a jeho banjole (krk banja, tělo mandolíny) byli WovenHand okamžitě rozpoznatelní. Příklon k tvrdší hudbě jakoby tak znamenal návrat ke konvencím, byť odlišným od těch, z nichž hudba WovenHand vyšla. Částečně to tak opravdu funguje a písně pak zní nezajímavě nebo neduživě. V lepších případech ovšem jakoby WovenHand z pozice country muzikantů tvrdou hudbu znovu vynalézali a nanovo objevovali její kouzlo. Zejména to platí o letošním albu Refractory Obdurate. V jednoduchých, až naivních nebo neumělých skladbách žije jakási prvotní rocková energie, která ve stabilních žánrech do značné míry vyčpěla vzhledem k opakování stejných vzorů. Poslední WovenHand ve výsledku spíš než jako regulérní deska fungují jako pozvánka na koncert, v případě České republiky do Jablonce.

Blaženě přicházím na poslední tóny předkapely, místo ní tak zbývá čas na obhlídku prostoru. Jablonecké Eurocentrum působí moderně, prostorně a pohodlně; spíš než rockové koncerty člověk očekává konference. Sál připomíná Vltavskou, ovšem v příjemnějším provedení, naplněný je přibližně z půlky, což není vůbec špatné. Celkový dobrý dojem doplňuje různě do prostoru rozšířený bar s rozumnými cenami.

Woven HandPo klidném dronovém intru odpalují Edwards a spol. večer Hiss, písní z novinky, která by zapadla na poslední alba Nachtmystium a perfektně vysvětluje, jak bude večer vypadat. Metalová hlasitost a hutnost kytar a basy obrušuje hrany této v zásadě podivné fúze naléhavého zpěvu, až blackových riffů a country basy, aby změnila skladbu v kompaktní těleso, které sráží do kolen. Melodie jsou upozaděny, sdělení mizí. WovenHand sázejí do lidí především velice hutné, a přece nádherně svěží akordy, které vzdáleně upomínají na čistou, s konkrétním žánrem či emocí nesvázanou intenzitu současných Swans, přestože v případě denverských jsou zdrojové žánry (metal, punk) pořád rozeznatelné a celek je zabarvený country. Ačkoli se v žádném případě nedá mluvit o psychedelickém rocku nebo krautrocku, WovenHand chvílemi fungují na stejném základě strhujícího, hypnotického, repetitivního proudu zvuku, který vyvolává touhu, aby nikdy neskončil.

Snad třetina koncertu ubíhá s tímto „očištěným rockem“ vyloženě extaticky, později se začnou formule opakovat a lehce unavovat. Kapela však nepracuje pouze s jednou polohou, občas se do rockové instrumentace přidávají etnicky znějící perkuse a koncert zpomaluje až do dronových poloh, v němž hudebníci prokazují slušný cit pro zvuk. Do závěru se koncert přehoupne možná ve chvíli, kdy Edwards vymění kytaru za banjolu a hraje o poznání měkčí skladby, aby umožnil řádně nadšené přivítání závěrečných pecek. K závěru se totiž vrací nadšení a i na desce poměrně otravná Good Shepherd vyzní skvěle, načež, po odchodu, mimořádně nadšeném potlesku a návratu, zazní, tuším, pekelná punkovka Kicking Bird a poté ještě do rozstřeleného publika přidává Edwards sólově jedinou starší věc v setu, krásnou Whistling Girl, která připomene typický patos WovenHand a málem přebije předchozí zvukové intenzity.

Ve výsledku jsem spokojen až nadšen. WovenHand předvádí svůj „rokec jak hovado“ velice suverénně, nové skladby zní kompaktněji než na desce a především to celé působí v kontextu tvrdé kytarové hudby osvěžujícím dojmem, což je podpořeno výborným, masivním a výrazným zvukem. Celistvosti zážitku by nicméně prospěl kratší, sevřenější set.

PS: Od prolétnutí recenze na Pitchforku zmiňující Sonic Youth se nemůžu zbavit tendence číst Masonic YouthRefractory Obdurate jako My Sonic Youth.

Fotky © Jiri Princ - princ.biz


Přispěj do diskuze

Načíst jiný

Koncert Wovenhand v Jablonci nad Nisou byl pro mne velkým zklamáním a to jak novým repertoárem z desky Refractory Obdurate, tak především zvukem samotného koncertu. Díky příklonu k heavy zvuku na zmiňované desce, Wovenhand přicházejí výrazně o svoji originální tvář. Nejsem odpůrcem heavy metalu, ale síla skladeb Wovenhand je úplně někde jinde než v "hluchařině", kterou v současnosti předvádějí. Osobně preferuji desku Blush Music a dovoluji si tvrdit, že až se někdo Edwardse za pár let zeptá, které desky si cení nejvíce, určitě neřekne Refractory Obdurate - samozřejmě je to osobní názor a každý ho sdílet nebude. Ale vrátím se ještě v krátkosti ke koncertu v Jablonci. Zvuk předkapely Nylon Jail byl uchu lahodící, tudíž se nedá říct, že by Eurocentrum nešlo nazvučit. Proto absolutně nechápu, čeho chtěl zvukař zvukem Wovenhand docílit. Jestli chtěl hlasitostí naznačit, že teď hraje lídr večera, nebo podpořit heavy atmosféru alba RO a nebo už je úplně hluchý a neslyšel, že hlasitost je za hranicí poslouchatelnosti tudíž se v absolutním hluku ztrácel zvuk jednotlivých nástrojů. Já osobně jsem vydržel attack na sluchové ústrojí čtyři skladby a po té jsem koncert opustil ačkoliv jsou Wovenhand cca 10 let mojí nejoblíbenější kapelou.

Gorth dobře :) Jsem vůbec nevěděl, co napsat o "tom", na co hrál, jestli to je banjo nebo mandolína a ona to banjo-mandolína :D

aktuálně

diskuze