Překvapivý počet příchozivších návštěvníku (sedmdesát? stovka?..) napověděl, že italští with.love budou zřejmě již kapelou, jejíž jméno je v dobrém zapsáno v myslích českých hardcoristů. Perfektní muzika, tedy dobře tomu tak, ale první kapelou byli plzenští climatizado, "hc médii" již zavedení, nejen pro svou image, ale samozřejmě pro muziku samotnou, situovánou do san.diega.ema - retro styl zarostlých nekňubů s patkama spadlýma hluboko do tváří (nebo havran..), přiléhavá homo trička nebo košilka, tesilky s pukama (v climatizadu stylově nahrazené roztrhanými jeansy), černé nalakované nehty, pyramiďák, ňákej ten řetěz a výraz zamilovanýho nihilisty.. (to nedává smysl, vím..).
Dvě kytary, basa, bicí, řev, klávesy, comp.. ale climatizado útočí jako celek na více smyslů a to jako celek dotažený do posledního detailu. Na jejich koncertech nikdy nechybí promítací plátno velikosti "od pasu nad hlavu", umístěno před muzikanty, kterým jsou tedy vidět jen čouhající nohy... Na rudě nasvícené plátno jsou promítány dva, navzájem se nesymetricky překrývající, filmy na téma: "socialismus lidu, lid socialismu" - kombajn, tank, čkd.pásy, jednoty s regály prohýbajícími se pod tunami "rozmanitého" sortimentu. Pod plátnem svíčka a za ním prosvítající siluety nestříhaných patek.
Muzika: hlukařina, urvané "narvěte to tam všichni co to de" stop-and-go. Bicí, hojně využívající crashů, vytřískávaly rockovější/hc průšlapy/tempa. Kytaristé soupeřili o nejrychlejší pravačku, zatímco levačka jen posouvá paroháčem. Comp s klávesami rozčilují zmateným noise/indus cvrkotem. Emo, tedy procítěné. Po nonstop čtvrthodince si děcka dala odchod, ale zapomněly vypnout compUtero, a tak si sál neposlušně zacpává uši, protože hluk byl k nevydržení, přímo k nasrání. Vedle "jdete do prdele" si říkám, "aha, to bude ten kýžený efekt". Ale presto, že bylo celé "vystoupení" dotaženo do posledního detailu, hudebně tomu ještě něco chybělo a obávám se, že u podobných, emotivně se vyjadřujících kapel, prostě milujete nebo nenávidíte... bylo to trošičku uměle "perfektní"...
Plátno zatím zůstává, ale hned první letmé zavíření na bubínek vzbudilo velké očekávání. Pryč už s tím cárem, ať si můžem prohlédnout ty italský pusinky, hvězdičky medvídky... Rock? Jazz? EMO!!! Hned mě ztrhli, hned mě dostali tak, jak se to plzeňákům nepovedlo. Precizně instrumentálně zvládnutý nakoplý rockec. Bubeníček jel jak čerstvě nabitý králíček pochodáček. Zpěváček hezounek v nejupnutějším barbie tričku šel později i do slipů a furt se válel, poskakoval, rozcvičoval.. Proč má někdo potřebu vyjadřovat se právě tímto způsobem? Téměř nahý, kroutící se po zemi? No a proč ne! Hudebně jsem with.love (ne)pobral jako perfekcionalistický snad extrem rock (takže emo..)... písničkáři hrající pod plachtou hluku. Občasný meshuggah rozhoz mi vytáhl koutky v nadšený úsměv. Blázen zmítající se na zemi (anketa: byl či nebyl vysmažen? .. nebyl..) monotónně opakující refrén, mě přesvědčil, že to "myslí vážně", že to skutečně prožívá(jí), žádná přetvářka. O (nejen) komentář ke kytarám, ale o celkový dojem bych požádal PiePie s RouRou. Hláška "všichni jsme jak kuřata ve svých skořápkách" uvedla song "kokodák", ale na míle vzdálen blbosti od agressive.tyrants. Techno? Ztrhující rocková namakanost. Poslední song nemohl být uveden lépe, než rytmickým monotónním (metronom..) skandováním "bush.is.an.arab", do kterého se po delší chvíli chytají kytary se svým neurotickým, zubydrtícím, laxním neurockem. with.love - emo.hc, itálie - vynikající originální kapela, vynikající koncert..

BizziPiePie:
climatizado: hustý promítání - lázně (a pak ještě pozpátku) vs. bolševistický propagandy. Muzika hodně noisová, ale asi to o tom emu bylo. Pro mě na množství koncentrace pódiových patiček málo určitelné muziky - chtěl bych víc muzikálnosti než noisových abstrakcí a přidat zpěvu.
with.love: nikdo z nás nečekal takovouhle bombu! Neuropsychopatoidní emo hc/rock v popředí s Freddie Mercurym bez knírka, který, jak uvádí Mosh, se taky objevil v boxerkách - slušelo mu to..? Dokonalá sehranost, radost a pocit z momentální hudební komunikace mezi jednotlivými interprety. Set byl založen na připravených skladbách, v kterých se v rámci emotions až ke smluveným a naučeným momentům improvizovalo - většinou vše záviselo od grimmujícího bicmana – to byly škleby (checheche..), který byl opravdu fantastický, udával směr a byl páteří laskomilů. Za doprovodu machine basy si kytaristé pohrávali s mulťáky a tvořili nejen barvité odstíny (pa)zvuků, ale i pěknou zvukovou a čistou hradbu... sqělé a živé show!!!