Divadlu 29 se opět povedl husarský kousek. Hipsterské ikony Xiu Xiu už u nás samozřejmě vystupovaly, ale za jejich verzí soundtracku k Twin Peaks musel případný nadšenec vyrazit do zahraničí - přinejmenším do Katowic na OFF. Pardubické vystoupení pak donutilo Pražáka sednout na vlak a protrpět hodinku cesty ECčkem do východních Čech.

Kombinace jména předkapely a předcházejícího přehnaně dlouhého výletu na kole nepovzbuzuje k včasnému příchodu, možná to však byla chyba. Italsko-pražští Julinko odehráli první koncert v srpnu, ale od té doby stihli menší turné, mají nahrávku a přes jistou trému na pódiu povětšinou netápou. Giulia zpívá a hraje na kytaru, Carlo střídá kytaru a akordeon a občas doplňuje hlas. Základem jsou Giuliiny jednoduché, repetitivní kytarové motivy, do kterých se přidávají zkreslené výbuchy či naopak ambientnější plochy od Carla. Zařadit se moc nedají - ambientní post-rockové písničkářství není žánr. Ospalá, zasněná, nikam nespěchající nálada i struktura balancující písničku a abstrakci sedne k Twin Peaks výborně. Příjemný koncert a další zajímavá místní kapela.

Pozn.: V půlce koncertu jsem zjistil, že se s vystupujícími znám, ale za reportem si stojím.

Xiu Xiu začínají syrovým loopem úderu na druhou na pozadí větráku z domu Palmerových. Po patřičně dlouhém hypnotizování publika nastoupí současná sestava - mozek projektu Jamie Stewart překvapivě k bicím, Angela Sheo ke klávesám, které obsluhuje téměř po celou dobu, Shayla Dunkelman k marimbě - a provedou úvodní téma Twin Peaks. Badalamentiho idylka je zachována věrně, ovšem neustávající hypnotický beat, občasné maniakální údery Jamieho Stewarta i marimba akcentující některé momenty naznačují podstatně temnější náladu, která se naplno projeví v následujících skladbách. Vymazávající (až industriální) předpřipravené rytmy bicího automatu se střídají s excelentními bicími Shayly Dunkelman - hraje velice důrazně a přesně, ale zároveň s evidentním citem pro detail. Sheo především drží spojitost s Badalamentim, ta ovšem postupně spíš zapadá, což ve výsledku není na škodu. Stewart drtí kytaru - Badalamentiho klávesové a jiné pohody nahradil brutální, velice drásavý zvuk, který se někdy drží původní melodie či ji variuje, jindy přichází s vlastními nápady. Xiu Xiu především vnesli do hudby Twin Peaks v originále převážně absentující děs a šílenství tak časté v ději seriálu. Zvuk je poněkud neucelený, marimba a klávesy místy zanikají a kytara a bicí by s větší hlasitostí fungovaly ještě lépe, na druhou stranu tato rozbitost podporuje náboj teroru v hudbě a posouvá současnou interpretaci ještě dál od Badalamentiho/Lynche.

První část vrcholí coverem The Pink Room a po nejintenzivnější položce přichází vhodné zklidnění. V Sycamore Trees se Stewart naplno rozjíždí jako zpěvák, což znamená spoustu melodických odboček, vibrata a emocí. Stewartův hyper-emocionální projev by teoreticky měl iritovat, jenže - jak to říct - pochybné pokusy od něj zní přesvědčivě, autenticky, přirozeně. Čemuž pomáhá fakt, že z něj lije jak z vola. Navíc má charisma. Podobně funguje synťákový harsh noise a vlastně všechno ve zbytku koncertu, přestože není tak strhující jako první část - míň kytary, víc zpěvu a synťáků. Večer uzavírá překvapivě explicitní čtení z deníku Laury Palmer, kdy Dunkelman výborně hraje hysterickou náctiletou holku, uzavřené psychopatickou Stewartovou variací na psychopatické sólo Lelanda Palmera Merzy Doats a dalším nekonečným beatem na hranici industrialu.

Xiu Xiu se svou ironií, emocionalitou a slabostí pro retro zvuky působí jako epitom hipsterství. Tento koncert mi ale definitivně potvrzuje (jinak stojí za pozornost třeba kolaborace s Larsen), že by byla škoda vnímat je jen takto. Retro bicí automat není póza, ale dokonale využitý prostředek. Hlas Jamieho Stewarta je vy-, ne přepjatý. Dokonce bych ve v starém sporu klasicismus vs. romantismus zařadil Xiu Xiu ke klasikům: výborní muzikanti, kteří přesně ví, co chtějí udělat a jak toho dosáhnout. Ve svém přepracování kultovního soundtracku netrpí ani přílišnou úctou, ani snahou kácet modly za každou cenu. Zkrátka a dobře, vybrat pro tento projekt právě je byl výborný nápad a pardubický koncert byl excelentní. Drobná výtka směřuje ke zvuku, jeho slabší kvalita ale naštěstí vystoupení ovlivnila pramálo.