Vydavatelství Polí5 oslaví narozeniny velkým koncertem

Značka Polí5 se už objevuje na obalech hudebních nosičů celé desetiletí a počet titulů, za jejichž vydáním stojí, se už přiblížil ke stovce. Za tu dobu se proměnila v zavedené vydavatelství se širokým žánrovým záběrem. Své výročí oslaví 8. dubna v pražské Malostranské Besedě – koncertem těch, jejichž nahrávky vydává. Střídavě na dvou pódiích se jich za jediný večer představí a poblahopřát příjde celkem devět – tím desátým bude sám vydavatel.

Mezi vystupujícími nemohli chybět psychedeličtí rockeři B4, kteří už pod křídly Polí5 vydali několik alb. V pražské premiéře zde formace, o které se často říká, že je jedinou českou krautrockovou skupinou, zahraje poslední z nich – do elektronické podoby přepracované skladby The Plastic People of The Universe pod souhrnným názvem Die Mitternachtsmaus. Neotřelé a pro mnohé provokativní předělávky starších undergroundových skladeb zazní i od dua Tvrdý / Havelka. Ty naopak už mají za sebou oficiální koncertní derniéru a budou tak mimořádně vytaženy na světlo.

Nepříliš často v podobě pouhého dua koncertuje Martin E. Kyšperský a Aleš Pilgr. Kytarista a perkusista skupiny Květy zahrají písně z Kyšperského sólového alba i další své značně přearanžované starší skladby. V programu výročního večera také nemůže chybět stálice tuzemské alternativy v jejíž řadách hraje i sám zakladatel a majitel Polí5 Josef Jindrák: Skrytý půvab byrokracie. Kvarteto, které nedávno prošlo personální proměnou a zahraje tak zde se svým novým frontmanem.

V rámci večera dojde i křty dvou moravských novinek v katalogu vydavatelství – druhé album Tutepeto představí samorostlý písničkář a harmonikář Radim Babák, čerstvý klavírní debut Tlecí doba, který je poctou Filipu Topolovi, zase výtvarník Tomáš Hrubiš. Sestavu vystupujících doplní harmonikářka Stinka se svým stálým spoluhráčem Fandou Holým, lyrickými texty vyzbrojení rockeři Ruce naší Dory a meditativně ambientní duo Sousedi.

Celá výroční přehlídka je pojata svým způsobem benefičně na podporu vydavatelství, a všichni účinkující zahrají zcela zadarmo. Každý návštěvník také ke vstupence dostane speciální CD – kompilaci, jejíž každý kus bude číslovaný a s vlastnoručním podpisem vydavatele. Na místě bude také přítomen obvyklý, a z letních festivalů známý stánek s produkcí Polí5. Většina titulů bude jednorázově a jen na tomto místě k dispozici za speciální, bezkonkurenčně nízké výroční ceny.

Největší specialita vydaná k deseti letům Polí5 je limitované vydání LP Květy - Copak můžu svojí milý mámě říct (písně skupiny Psí vojáci), pouze na vinylu v počtu 100 kusů.

Kompletní PR

Rozhovor s Josefem Jindrákem (z kulturního měsíčníku UNI k pátým narozeninám Polí5, vyšlo v č. 11/ 2011)

Josef Jindrák

Většina kapel, které vydáváš, na tobě oceňuje trpělivost, s jakou přistupuješ k činnosti, která rozhodně není na zbohatnutí. Co je ještě potřeba kromě trpělivosti?
Hm, to nevím. „Podobná činnost“ je spíše bláznivá, musíš mít šílené zaujetí pro věc. Musí tě to zajímat, ale taky bavit. A hlavně musíš zachovat stoický klid, když zjistíš, že ty peníze, který se do toho vrazily, najednou někde chybí. Ale nakonec ty peníze musíš stejně někde sehnat, takže je potřeba asi obchodní talent. Ve svém případě mám o něm silné pochybnosti, ale když se živím „alternativní“, neprodejnou kulturou, tak už jen důkaz, že jsem neumřel hlady je úspěch nejen můj, ale i „kulturních“ lidí, kteří se na Polí5 nabalují.

Polí5 jako hudební vydavatelství začínalo skromně, s často podceňovaným a vysmívaným formátem „vypalovaných“ CD. A dnes vedle Guerilla Rec. patří k nejagilnějším vydavatelům nezávislé hudby u nás. Čím si to vysvětluješ?
To je jistě souhra více věcí. Především se mění paradigma – a mně je to vlastně jedno. Dříve mohlo vydavatelství uživit, nyní to evidentně kvůli penězům už dělat nejde. Buď ještě funguješ samospádem anebo to pomalu opouštíš. To pak moc místa pro riziko nemáš. Dnes vznikají nebo fungují vydavatelství buď na základě kapitálu – prostě se někomu něco daří, a tedy výdělek utápí ve vydavatelství. Typický příklad tak bylo kdysi vydavatelství Anne, když se přestalo dařit v byznysu, skončilo i vydavatelství; dnes to asi symbolizuje Galén, který na poli folku dělá nedoceněnou službu a dotuje to z vydávání zdravotnické literatury. Anebo jsou nadšenci pro věc – třeba úžasní KlangUndKrach jsou mladí a mají spoustu energie. I když je samozřejmě otázkou času, jestli je životaběh nesemele jako všechny ostatní. Já jsem vlastně kombinace obou. Dotuji to z knihkupectví, které ale moc nevydělává, takže musím mít i to nadšenectví a obětování veškerého volného času. Ale nakonec, myslím, že je to vlastně věkem – prostě jsem se dostal do období, kdy už člověk leccos vyzkoušel, opravdu ví co chce (nebo spíše nechce) a konečně se všichni jeho kamarádi naučili hrát a tedy lat příliš často. Někdy chodí dost lidí, někdy je to vlastně za hranicí rentability. Rekomando vzali za své hlavně Silver Rocket, jejich koncerty na podporu prodejny jsou většinou nejzajímavější i nejnavštěvovanější.

Z kterého vydaného titulu z poslední doby máš největší radost?
Největší radost je vždy z nového titulu. To ti asi poví každý vydavatel. Třeba teď se těším na novou desku tria Vojtěcha Procházky, kterou připravujeme snad ještě na letošek. To očekávání a projevená důvěra kapely mě nabudí nejvíc.

Zaujalo mě, že ses při internetových debatách nepřidal na stranu těch, kteří označují chystané daňové změny za likvidační pro knižní prodej. Zároveň často distribuuješ hudbu lidem, kteří otevřeně nesouhlasí a aktivně vystupují proti současnému režimu. Jaký je vlastně tvůj vztah k „establishmentu“?
No to je mi otázka. Jak to říci, abych neodpovídal půl dne? Já mám pocit, že daňové zatížení je u nás obrovské, financování státu z DPH mi nepřijde nejspravedlivější, ale stát jej miluje neb se tak snadno vybírá. Ani v nejmenším neobhajuji novou výši DPH. Na té hysterii s navýšením sazby mě štvala hlavně nesystémovost – u jídla za 20% je to ok, ale u knih ne? A taky to, že problémy tu jsou už dávno, a většina ze zúčastněných dříve ani nepípla. Lidi se prostě raději ožerou než koupí knížku. Tisíckrát jsem byl svědkem třeba na koncertu, kde někdo chtěl slevu na nízkém vstupném a pak nechal na baru několikanásobek za chlast. To nejsem ochoten tolerovat. Proto tvrdím, že o třicet korun více na knize nebude mít žádný důsledek, prostě to bude jen nadále špatné… A establishment? No, jak mě to čím dál víc nenechává lhostejným, tak mě poměry samozřejmě štvou. Ale štve mě současně takové to laciné nadávání, protesty proti krizi. Myslím si, že v nich jde hodně o lhostejnou neinformovanost, neangažování se v politice, nechození k volbám, nebo chození a pak čtyři roky mlčení, trpění nešvarů už na nejnižší úrovni. Člověk něco vyčítá politikovi a pak si z práce odnese propisky a papír do tiskárny…

Vedle činnosti vydavatelské a prodejní nějak v poslední době trochu v ústraní pozornosti skončily tvé aktivity hudební? Co je v tomto směru u SPB i na dalších frontách nového?
Já už moc nehraji ze dvou důvodů: za prvé mám nemocné uši a nerad bych ohluchl, a pak firma a rodina seberou veškerý čas. Ale Skrytý půvab byrokracie je stále aktivní. Pravidelně zkoušíme, minimálně jednou měsíčně koncertujeme, a teď po roce nahráváme další, už šestou desku, to přece není málo.
Přesto si uchovávám sen a mám v hlavě několik experimentálních projektů.

Autor: Antonín Kocábek

Anketa:
ČÍM JE PRO VÁS POLÍ5?

Vladimír Špulák (Postižená oblast)Ostrovem pozitivní deviace.

Michal Milko (Noartist, Hodina pravdy, Sakraphon.cz)Skvělým prostorem pro kapely a umělce, kteří jsou vážně dobří, ale bez Pepy by prostě jen rozdávali nahrávky svým kámošům. Fascinuje mě jeho láska k hudbě, ke knihám a jiný přístup k umění, zdaleka ne pro prachy. Málokdo by to zvládal tak dlouho, jako on. Jestli vůbec někdo. A doufám a věřím, že mu to ještě dlouho vydrží. Což záleží taky na tom, jestli si ty desky a knihy bude někdo kupovat.

Ondřej Parus (vydavatelství a okruh tvůrců KlangUndKrach)Pro nás je Polí5, respektive Josef Jindrák, jediným zdejším prodejcem a distributorem, který má zájem a chuť věci, co vydáváme, nabízet dál. A taky vydavatelem s podobným přístupem. Je člověkem přesně na svém místě, a my se na to místo rádi vracíme.

Dorota Barová (DoMa Ensemble, Tara Fuki, Kuzmich Orchestra aj.):Polí5 je pro nás hlavně osobnost Josefa Jindráka, který jedinečným způsobem vytváří prostor pro tzv. jinou kulturu… A to v plné šíři – od osobitého designu až po vstřícnou atmosféru v komunikaci.

Tomáš „Federsel“ Procházka (B4, Gurun Gurun, Handa Gote aj.)To je těžké zhustit do pár vět… Polí5 je label s lidskou tváří. Josef Jindrák je člověk, který za vydavatelství ručí finančně i svým osobním postojem. To se nám líbí, v žádném jiném českém labelu není ta osobní angažovanost tak zjevná. O co víc osobního zaujetí, o to míň marketingové vypočítavosti nebo snahy podchytit nějaké trendy. Josef Jindrák má specifický vkus a ten tvrdohlavě prosazuje. Neznamená to ale, že by byl jednostranně zaměřený. V jeho působení je patrně i jistá poťouchlost, s jakou prezentuje díla svých oblíbených hudebních outsiderů a tím pádem možná cosi až obrozeneckého. Polí5 pro nás znamená radostné zjištění, že nejsme ve vesmíru sami.

Michal Kořán (Kora Et Le Mechanix, Richterband aj.)Bezpečným přístavem, oázou klidu a malým zázrakem.


Přispěj do diskuze

aktuálně

diskuze