Sami o sobě na internetu Morto Ralphie a Harpoon Domino píšou, že jsou hlavně EMO. V biografii stojí HA HA HA. Tuším, že nějakej demáč už za sebou mají. To je asi tak všechno, co se o těchhle potrhlých američanech z Floridy dozvíte. Brouzdal jsem cyberspacem a nějak ne a ne na ně něco vyhrabat. S humorem blízkým třeba Macabre, bych ale raději neměl věřit ani řečičkám, že je to projekt dvou lidí..
Až si poslechnete, z části pochopíte. Hudba je (velice) založena právě na

svérázné psychopatické taškařici, ladně olizující grindovou hranu. Na rozhraní něčeho jako Agoraphobic Nosebleed na jedné straně a inteligentnějších věcí ala Virulence (vs1 -:- vs2) na straně druhé. Rytmicky i technicky slušně vypadající maníci našli zálibu ve zdánlivě nelogických hlukotvorných skladbách. Působí trochu jako zhudebnění Lynchovy Mazací Hlavy.
Začátek „Příběhu dvou měst“ jako by chtěl klasicky připravit uši do stavu bdělosti a naráz zbořit iluze. Naléhavě narušený ječák podpořený na úvod growlingem v pozadí, samplované ženské chóry zahušťující atmosféru_smyčka a sypeme.. Vokál je třeba chvilku vstřebávat, k celku se však zaručeně hodí. Na velice krátkých stopážích si chlapci celkem ulítají, ale i vyhrají. Nápad rozjedou, hned pozmění nebo rozvinou (I<3 You). Pestrost práce s jednotlivými nástroji potěší (hlavně kytara+bicí). Tu a tam ještě zastrčí trochu klávesek a efektů. Nejklidněji na desce plyne devítka Record This Analog in the Log. Až na samém konci úctyhodných čtyř minut si ji pánové dovolí schizofrenně narušit. Stopáže totiž jen zřídka olíznou minutovou ručičku. Příjemné momenty se určitě najdou. The Nose Knows (And the Eyes are in on It too) je šlapající grindovka. Občas povykouknou pasáže pro matematikáře (Dragonflies). Ale nebojte, hned je zabije hluk! Dementova ukolébavka Stu,Stu,…:), v CSI na mžik oka jako by 2 O´Clock Girlfriend sklouzli po tenkém ledu až k jazzrocku. Po pár posleších si uši přivyknou, mozek se dostane do stavu bdělosti a nápady vylézají samy.
Hlavní klad desky vidím ve snaze nebýt i přes skoromakabrózní bordelióznost

monotónně nudiví. Z nahrávky není cítit ani moc pachu sprostého kopírování. Taky nic moc, z čeho by si člověk sedl na prdel. Čisté potěšení z hraní. Zvuk je, což už i u těch nejzapadlejších Amíků potěší, velice slušný. Pokud máte úchylnou představu o úchylném humoru, dejte těm úchylům 14 minut času.. Na budoucí počiny 2 O´clock Girlfriend jsem upřímně zvědavý, doufejme, že nezapadnou do obvyklého klišé miliónů dalších grindujících kapel..