Když se někdo vrhne do světa a rozkřikuje, že si stačí sám, moc se mi to nezdá. Obzvlášť, když je to Francouz schovávající se pod jménem Yanik a svoji "one-man-show" pojmenuje Aendria. K tomu všemu se řadí do elektro-dark-atmo metalu a svému výplodku říká Jadis. K dokonalosti ještě nevábný cd obal a texty plné samých infernálních morbidit, smutku, prázdnoty, esencí nicoty a marnosti. Středověk k pohledání. Pan protagonista všechno vymyslel, nabrnkal, naskřehotal, naklapkal a naprogramoval až do posledního puntíku.
Jenže. Ačkoliv postavičky na coveru dávají najevo, že středověk byla doba hodně drsná a nikomu nebylo zrovna do smíchu, Yanikův projev tomu až tak neodpovídá. Z jeho hlasivek to zní asi tak, že vlastně zase o nic moc nešlo: sem tam nějaká zbičovaná podexistence, občas mrtvola nebo pár zmrzačených bídáků (do provedení alá Aaron Stainhorpe z My Dying Bride to má ještě moooooc daleko).
Přesto však musím zdůraznit, že zpěv spolu s klapkama, dělá tenhle projekt tím, čím je. Lépe řečeno, dělá ho vůbec něčím. Když dojde k vzácné shodě nástrojů, daří se vytvářet melodie celkem skočné, zvučné, pěkně se poslouchající.......ale na pláč v koutku je to prostě kus umělé hmoty. Kde se stala chybička, to snad ví nejlíp Yanik sám. Rozhodně mu patří obdiv za to, že v jeho produkci dobrou polovinu zaujímají instrumentální pasáže znějící věru slušně a schopně.
Hotovým neštěstím jsou, pro mě zcela nepochopitelná, sóla "bicích" (tohle označení je v tomto případě nejapně trapné). Tady by možná Yanik pár živých rukou uživil, protože zvuky, které jsou vyluzovány tím nebohým naprogramovaným automatem.........no připomíná mi to bouchání klackem do plechových vrat. Je celkem možné, že to byl záměr mající potrápit vytrvalého posluchače. Kdo výlisek nevyhodí (řekněme) u nestravitelného pokusu č. 3 a leností či neudolatelností se dostane až k poslechu třeba patnáctému, pak určitě přijde na to, že díky mazané technice dneška, je možné za použití super soundu nebo ekvalizéru akustického obrazu všechnu tu ploše znějící hrůzu přetransformovat do živěji znějícího produktu. To už je pak rozdíl. Jenže, kdo se s tím má drbat. Ale v rámci tolerance, dejme tomu. Uvidíme, kolik toho Aendria pod ochrannými křídly Deadsunu ještě nalítá.

6/43:22