Představovat tady obšírněji pražskou partu AM je myslím zbytečné. Okolnosti, které kapelu vedly k ukončení činnosti, najdete konec konců v nedávno zveřejněném rozhovoru, tak rovnou k věci.

Věřte, že u téhle derniéry si rozhodně neodfouknete!! Bez tří vteřin půlhoďky si vás budou „mentálové“ podávat jak hostinu v tom nejlepším podniku. To, co vytvořili u Otyna se totiž nedá nazvat jinak, než skutečná death/grind válka. Jestli totiž někdo ustojí celou desku (nedej bože třeba 2x po sobě), zákonitě musí dopadnout jako týpek na jejím obalu :) Jestliže byl Ball Spouter předzvěstí něčeho velkého, pak se to všechno na Psychopathicolorspectrum zklidnilo. AM přidali něco málo „nových“ prvků a trochu se vytratila ona pověstná energie, která z nich sálala hlavně na koncertních podiích. Určitě bych podotknul, že mi i zvuk z Hostivaře (předchozí album), přišel jaksi uhlazenější a k jejich muzice ne tak akurátní. Jenže, řeči se vedou a voda teče…

Novinka (a zároveň poslední třešinka) se vyvarovala všech neduhů z minulosti. Zahuhlanější zvuk od minula vystřídal křišťál Made in Davos a najednou vynikla každá „prasečinka“, kterých není na desce zrovna málo. A tím vůbec nemám na mysli nějaké ohavné slovo, nýbrž hudební výkony všech protagonistů. Zejména Hažův výkon za bicími mi přijde jako z jiné planety! Chvílemi se divím, že kapele „neujede“ a neodletí někam do cizích sfér. Naštěstí se ale všichni umí ohánět nástroji na jedničku, takže žádný problém. Když se navíc přidá hned od začátku dobrý materiál (Nonsense), hned je o čem povídat.

Ve čtyřce Frenetic Wish se vám sice hlava motat nepřestane, ale když si ji dáte ve sluchátkách…však ochutnejte ten pocit, jaké je to žvýkat AM. Jenže to už já dávno tančím, protože je tady Evoluce!! Tolik energie do mne nedostala snad žádná tuzemská deska za posledních x let. Až se bojím, že mi ta kapela snad vletí do pokoje…nakonec, proč ne?! Do středu alba skupina usadila cover samotných BRUTAL TRUTH, song Ill Neglect. Ten má rozhodně větší koule, než vystoupení samotných BT na letošním Obscene, to mi věřte!! Psychotarget je už svým názvem předem daná, takže neočekávejte žádné odlehčení, spíš naopak. Jakoby se kapela rozhodla, že to s námi všemi vyřídí jednou a provždy. A tenhle přístup je mi tuze sympatický.

AM se jednoduše vrátili zpět ke kořenům. Natočili více grindovou než jakoukoliv jinou kolekci. Ale bylo by příliš jednoduché označit jejich muziku takto. Vždy dokázali vnést do tohoto stylu něco navíc a tak je tomu i zde. Obohacují ho o deathové pasáže, ze kterých je sakra znát jejich láska ke všemu tvrdému a rychlému. A jelikož dokáží své představy přenést i do reality, musí být výsledek dobrý. Tím pádem má nové CD šanci u obojího posluchačstva a každý si na něm určitě najde to své. To je jeho velká přednost. A hlavně, rozdíl mezi nahrávkami z tohoto ranku je v tom, že AM dokáží i z ryze grindového popěvku udělat písničku!!

Můj celkový (samozřejmě ryze subjektivní) názor na tuhle placku je navýsost pozitivní. Dělá to v první řadě velmi povedený materiál a také prvotřídní výkony všech zúčastněných. Kombinace těchto aspektů dělá z ALIENATION MENTAL jednoho ze žhavých kandidátů na album roku 2011, minimálně v kategorii death/grind.

A kdo si chce vyzkoušet, jak bude znít nástupce téhle oblíbené party, má na závěr malou (10 min.) ochutnávku. Jmenuje se Follow the Perfectizen, další velké plus téhle (už od obalu) parádní desce!! 

Nejlepší česká alba dle Annálka? Unexpected Awakening of Impassive Mass, Union Carbide, věci od Imperial Foeticide a samozřejmě Ball Spouter. Ano, jsem örthödöxní ballspouterář. Psychopatologicolorspectrum nepovažuju za průser, ale místy jsem obracel oči v sloup (Beheritovo kňourání, Korn s jednou kytarou).

Bezejmenná, posmrtná novinka se nachází někde mezi ňuňu-grindem z Psychoblablabla a death/grind blastem starší tvorby. Splašeného death/grindu je tu nejvíc, sem tam fearfactoří pochoďáky a jako novinka hardcorová odlehčenost. Pokud Ball Spouter byl mentálním Impenetrable, tak novinka je jejich Germ of Erorr.

Negativa:
1. Je to krátký! Hrací čas ukazuje 30 minut, ale z toho je 10 minut „outro“ Follow the Perfecitizen, 3 minuty cover od Brutal Truth a 2 minuty intra/outra v rámci jednotlivých skladeb. 15 minut regulérního materiálu za 6 let!
2. Zvuk i celkový vyznění jsou „obyčejnější“. Tentokrát bych si Alienation Mental možná i splet s běžnou grindovkou.
3. Místy mám z desky dojem, že je to víc sbírka riffů než skladby.
4. Zpěvák je dobrej, ale Beherit byl osobitější.
5. Kapela se stejným jménem a stejným bubeníkem nahrála Ball Spouter a Veneration.

Přes tuto powerpointově zdrcující kritiku je to hodně dobrá deska. Její místo v kontextu další mentální tvorby vyjádřím touto nerovnicí: Ball Spouter > Veneration of Biological Killing Machine > Alienation Mental > Psychopatologicolorspectrum.