Jak jsem již psal v pojednáníčku na poslední The Gathering, Redblack jdou výrazně svou cestou a pomalu rostou, rostou, rostou… Nebojí se totiž dát šance i novým jménům a investovat do nich svůj čas, peníze, schopnosti.. A přesně těmi, kteří náleží do této skupiny, je i trio těchhle Brňáků.
Abych vše ale uvedl na pravou míru, Animé nejsou vyloženě nováčky, i když své jméno vlastně tímto debutkem teprve počali pořádně budovat, na scéně jsem se s nimi setkal již minimálně před dvěma lety, kdy mi svým emorockem se špetkou anathemofloydovské svobodnosti pořádně uvízli v paměti a bylo mi jasné, že tato kapela to dělá, protože jí to baví, a proto před sebou má i budoucnost. No.. a neuplynulo až tolik času potom, co Jiřík (kytarista a zpěvák) byl účasten vzniku rosického Kaabachu a je tu i jejich deska pro stejnou stáj.
Tu otevírá bomba Passing Phase (progověji laděná). Po poslechu téhlenc pecky jsem měl opravdu naježíno a tlak počal bouřit mou krev. Následuje úžasná šlapavka Off, při které si kebul obijete o vše okolní, protože se budete cítit, jak na hřbetu cválajícího oře. Po doposlechnutí celého alba jsem ale maličko rozčarován a nevím, co si myslet, protože až toto jsem od desky nečekal - přece jen jsem byl připraven na ten anathemovštější… Kvalita ale dolu rozhodně nejde, to ne, jen mě tyto dvě skladby přesně zacílily! Ty další se pak nesou v klidných i svižnějších tempech kytarového rocku promíšeným grunge, alternativou, emíčkem, snad i tím prog rockem (Passing Phase; Memory Overflow) či přeženu-li neopunkem (?), takže bych Animé snad mohl označit za takový rockový crossover. Album se totiž skutečně brodí a proplouvá všemi uvedenými směry po celých 51 minut, které jsou na mne trošku mnoho, ale ne že bych musel jít cd nudou vypnout nebo tak něco, to ne! Krom Jiříkova úžasného projevu (celkově procítěného) a textů, bych neměl zapomenout ocenit skvělou nesložitou a promyšlenou rytmiku, která cítí, dýchá a ví, čeho je ve skladbě třeba. Nechci uvádět a vypichovat jednotlivé skladby, ale jen vám řeknu, že krom otvíracího dua tu na vás čeká ještě dalších deset skladeb. Rozmanitá Wide, vyklidněnější a trochu tajemná Vain, která se pak mírně zvrhne, citlivá a skvělá Same as Today, trochu ucajdaná Need for Speed, mírně posmutnělá Leaver, která končí s nadějí, laškovná Sleep in the Photographs a obsáhlá Memory Overflow. Po nich už jen komorněji laděné Trees & Aerials s Empathetic, tvořící na konci alba s jeho začátkem vrchol desky. Vše uzavírá další hravá a moc příjemná věc Something for Ever.
Není pochyb, že Animé jsou na naší (myslím metalovou) scéně ojedinělým jevem a snad i úplně novým živočišným hudebním druhem. Dělají moc fajn muziku, která blahodárně funguje živě a dobře se i poslouchá na cestách, ale nejsem si stále jist, zda na oné scéně při volbě Redblacku jako labelu, naleznou v občas uzavřené metalové komunitě dostatek pochopení. Kdyby ne, jsou tu i firmičky jako Indies, které by snad Animé v hudebních proudech dokázali správně kormidlovat. Doufejme však, že takováto situace nenastane, protože Redblack se o své kapely postarat umí.
P.S.: Ten obal mi nic moc neříká…

12 / 51:00