A po delší době tu máme zas něco zpod kopečků s diamondovským křížem na vrcholu. Pod coverem s ne zrovna dechberoucím způsobem vymyšleným a zpracovaným námětem (po otevření bookletu je dojem vcelku napraven) se vyloupl kotouček na první 1-3 poslechy nemastný neslaný, s každým dalším ale překvapující novými vychytávkami a stále věrohodněji rozprostírající své kvality.
Antares se nespokojují jenom se sázkou na atmosféru hudby příslušející škatuli ve

které se pohybují (a která se jim zdá být poměrně těsná), ale především hrajou. Velký nadstandard je slyšet hlavně z hadích jazyků kytarových linek, které místy docestují až k Chuckovým teritoriím (Mind Collectors, Unirony), a kláves, jež se nesrovnaly s obvyklou rolí plošného křoví a povýšily na plnohodnotný inštrument. Výrazově tvorba Antares upomíná třeba na italsko-rakouské antikostelníky Graveworm, na něž ale Slováci jakožto těleso výrazně nadupanější můžou koukat pěkně svrchu. Blýsknou se i pasáže jakoby vypadnuvší z rukávu jejich známějším krajanům Depresy, které ale nijak neotřásají schopností Antares stát pevně na vlastních pacičkách.
Žádný milník, ale hodně příjemně se poslouchající a dobře udělaná deska.