Jedna z nejočekávanějších desek letošního roku je venku. Stále ještě mladičká parta ARCHITECTS z Brightonu upekla čtvrtou placku The Here and Now, a to s vědomím, že kout železo,resp. drancovat peněženky jejich generačních souputníků bude tím nejlepším tahem.

Jak jinak si vysvětlit stylový odklon od ceněných alb Ruin potažmo Hollow Crown? Ano, stále jsou to ARCHITECTS. Jen zbaveni ostrých hran a obroušeni přesně tak, aby zapadli do pokojíčků i těch, pro které je metalová a core muzika už příliš brutální. Vlastně kapelu potkal stejný osud jako LINKIN PARK. S tím rozdílem, že u Američanů se za roky jejich existence prostě takový posun očekávat dal. Britové jsou však stále ještě dostatečně mladí na to, aby už teď klepali na „zlaté“ dveře, namísto pokusu o progresivnější přístup.

Tím pádem je třeba brát novinku hned ze dvou úhlů pohledu. Ona to totiž není úplně ztracená práce. Ovšem pokud se budeme bavit o produktu pro MTV generaci a jistém náběhu na pozice, jaké zastupovali takoví P.O.D. a jim podobní. Pro fanoušky, kteří uctívají ARCHITECTS jako jednu znejvětších naději britského impéria, bude tahle deska (tuším) nestravitelná.

Melodické plochy (Btn) dávno převládly nad tvrdostí a úderností téhle tak nadějné bandy. A vlastně každý song z novinky v sobě ukrývá až příliš velkou (přitom místy velmi dobrou) porci melodické náplně. Jak si s tím ale poradí posluchači, pro které bylo dřív uvolnění ve formě pár vteřin na Hollow Crown (song Follow the Watter) a tady neví, kdy to uvolnění skončí?? Kapela jde ještě dál, u věcí jako An Open Letter to Myself nebo (regulérního) ploužáku Heartburn.

Nečekal jsem žádnou tvrďárnu, ale po prvním singlu Day in Day Outjsem už tušil, odkud bude foukat. Ale takovou dávku pozitivních emocí jsem jaksi nepobral. Postupný přechod (jako v případě zmiňovaných LINKIN PARK) bych možná ještě snesl, ale takhle?

Přesto nemohu napsat, že to ARCHITECTS odflákli. Netuším pochopitelně, KDO rozhodl, že se nepůjde dál cestou prověřených a dobrých alb zmíněných výše, ale někdo to byl určitě. Čím jsem si ale jistý, je krátkozraká vidina zisku toho, kdo tuto cestu vytyčil. Zatímco by ARCHITECTS mohli ještě pár let brousit svůj styl do dokonalého diamantu, ONEN chytrák udělal z jejich muziky jen jakousi pouťovou atrapu. Budiž jim ke cti, že svým skladatelským umem ještě dokázali zabránit nejhoršímu a výkony zpěváka Sama Cartera jsou taktéž daleko nad průměrem. I tak bude novinka pro skalní fandy zklamáním, které jen tak nepřebolí.