A dost! Konec všem přitroublým pseudointelektuálním větám, které převážné nedávají smysl. V opačném (avšak v zanedbatelném množství) případě to stejně nikoho nebaví číst. Apeluji na své nejbližší, aby mě ztrestali (třeba čtyřiadvacetihodinným poslechem jakéhokoliv komerčního rádia, či políčkem na obě tváře současně…), pakliže se v této slepenici písmenek objeví závadná slova (př. letargie, život, smrt, neslučuje, realita), která mohou jakýmkoliv způsobem nastínit atmosféru intoušských výprdů. Naštěstí dánská kapela As We Fight jakékoliv asociace (sakra, cizí slovo) s položky na indexu nepřipouští, jelikož jí to sype rychlostí rychlostní, že není na nějaké hluboké přemýšlení čas. AWF produkují styl, kterému vyhovuje označení metalcore, v případě sebranky od severu s velkou převahou melodického „detíku“. Sestava: bicí, basa, dvě kytárky a dva zpěvy (častý, lépe řečeno skoro pořád vyšší křiky, v menší míře hlubší křiky a malounko úplně těch nejhlubších křiků, což už vlastně nejsou snad ani křiky). U zpěvu(ů) bych se zastavil, jelikož dokud jsem se nepodíval na web kapely (měl bych napsat do bookletu, že? … ale pšššš), žil jsem v domnění, že všechno to skučení má na svědomí jen jedna postavička s mikroufonoum v pařátě. Nuž, třeba jsou to dvojčata? Třeba jsem ztratil schopnost slyšet určité frekvence důležité k vnímání barvě hlasu? Proč tady jsme? (au) Ale jinak jim to jde pěkně od hlasivek, není si nač stěžovat. Jak vyplývá z chlívku (škatulky), jde o kombinaci metalových kvapíků (s občasným prolo(e)žením kláves) a HC vyřvávaček se všemi klady-ENERGIE i zápory-nic objevného, určitou podobností všech písniček. Pár zajímavých míst by se však našlo. V šestém kousku Unreachable se z ničeho nic vyloupne pasáž, která by kliďánko slušela jakékoliv kapele na alko-tanečních zábavách. Zajímavé to je, leč mám tucha, že v tom záporném slova smyslu. Určitě bych vyzdvihnul třetí věc Bringing It All Together, ale asi jen pro sexy mručení-skučení, jako ju. Neméně fajn je v sedmé počáteční plyn-brzda-plyn-brzda-grrrrr, tatata (i s mamama), taky ju. Páni z As We Fight asi nejsou moc mazlivý typy, jelikož od začátku do konce je to smažba, smažba a smažba bez jakéhokoliv zvolnění. K desce nemám žádných větších výteq, dobře se poslouchá, plní to, co má-nakopnout, nabít, znásilnit chmury (a něco-leč toto slovo nemůžu použít) a zakopat jejich mrtvolky v zahradě zapomnění (ajajaj), či nenechat zreznout krční obratle. Po muzikální stránce taky OK, asi po prvé nástroje nedrží. Zvuk super. Šlape to jak Šlapeto (http://www.slapeto.cz). Zda-li jste si nevytvořili nějaký obrázek o hudbě AWF (uznávám, z těch píčovin, co patlám to není jen tak), tak využijte možnost stažení druhé Catalyst of Terror (ze dvou) mptroskové ochutnávky.

11 / 34:07