Zhruba tak před rokem jsem poprvé slyšel Pretest od Dysrhythmia. Deska mě dost zaujala, no a řekl jsem si, že by si neškodilo sehnat trochu více hudby podobného ražení. A tak sem nějaký čas hledal, a nakonec sem našel právě By the End of Tonight.
Vzhledem k výše zmíněným kapelám už se to dá trochu vytušit s čím máme tu čest.

S instrumentálním, technicky pojatým metalovým albem. Na mnoho způsobů sekané rify, mnoho rytmických variací a změn temp, složité přechody, i nějaký ten náznak jazzu se najde. BtEoT se soustředí na práci s intenzitou muziky, střídají se akustické části s těma poněkud narvanějšíma, muzika dokáže jak pohladit tak se pořádně rozběsnit, o rozmanitost není nouze (občas až bouře ne zcela nepodobné třeba takovým DEP a spolkům podobného ražení, ale na druhou stranu v průběhu desky často vyskakuje třeba Dysrhythmia nebo Don Caballero). Dočkáme se i náhlých zvratů, kdy se z největšího běsnění najednou vyklube klidná akustická část a naopak, ale přesto skladby vcelku obstojně drží pohromadě, nepůsobí roztříštěným dojmem. Kapela se netrápí s nějakou opakováním jednotlivých rifů, kupí za sebe jeden nápad na druhý a neustále energicky postupuje vpřed. Na tom má velký podíl skvělá práce bicmistra, který muziku víceméně po celou dobu desky žene dopředu. Ale tady mám i jednu menší výtku, protože si myslím, že v některých kytarově volnějších částech by u škopků nebylo na škodu trochu pustit nohu z plynu a zvolnit. Sem tam se navíc stává, že se ostatní nástroje v bicích trochu utápějí. Za zmínku stojí desetiminutová skladba

Its Christmas Time Again, která desku uzavírá skutečně v netradičním stylu. Jak tak pátrám v paměti, tak koledu v takovémhle provedení sem vážně asi ještě nikdy neslyšel.
Díky rozmanitosti a chytlavému podání si tahle deska i přes docela dlouhou stopáž bez problémů po celou dobu (s výjimkou nepříliš povedeného intra) dokázala udržet mojí pozornost a nenudila, čas s ní zkrátka hezky utíká. Celkově gut.
Favorite track: I am the Lion, I am the Tinman