Autor: 50 Uživatelé: 48 Tvé hodnocení: hodnoť
Until I Feel Nothing

CARNIFEX - Until I Feel Nothing

Intro pomalu hororově graduje, až se z něho stane jeden velký breakdown a jestli si nedáte pozor, dostanete lopatou pořádnou šlupu do hlavy. Když ale pomineme tenhle brutální propad, klávesy a věčně stejně znějící breakdowny, je pravda, že v rámci (deathmetalového) deathcore jde stále o to „nejlepší“.

Carnifex liveV dobách, kdy Korn ještě hráli zajímavou hudbu a já tahal kačera na provázku po pokoji, byl žánr deathcore okrajový styl, jehož se hodně lidí štítilo. Těsně než přišel patkový boom se Carnifex první deskou dostali do čela všech inovátorů a právě v téhle době se dalo mluvit o nějaké Carnifexoriginalitě. Marastu deathcore nikdy nevoněl, ale pravdou je, že se tu a tam našla kapela, která měla něco do sebe. Carnifex s debutem Death in My Arms byli ten případ. Hudba, která neposadí na prdel, ale upoutá svojí agresí, hlasovým projevem a atmosférou, což je vlastně i celého deathcoru cíl. Pak přišla deska další, potom ještě jedna a dnes, kdy mají deathcore na zadku nalepený i naše babičky, přišla tahle kapela s novinkou. A je to celkem průser.

Teď si tedy dovolím menší pitvu téhle žáby - začíná už na stole ale pěkně hnít, ten smrádek si zasloužíte cítit. On totiž mučí nozdry už od intra a postupně je čím dál intenzivnější, až se z toho málem poblejete. Intro pomalu hororově graduje, až se z něho stane jeden velký breakdown a jestli si nedáte pozor, dostanete lopatou pořádnou šlupu do hlavy. Žábu jsme ale ještě nerozřízli, a tak na nás čeká ještě horší věc. Hned v třetí skladbě totiž Carnifex vytáhnou klávesy á la Cradle Of FilthCarnifexv té nejhorší formě. Vykouzlí Vám tím úsměv na rtech. Když ale pomineme tenhle brutální propad, klávesy a věčně stejně znějící breakdowny, je pravda, že v rámci deathcore jde stále o to „nejlepší“. Kytaristé vymačkali z žánru poslední zbytky zajímavosti, a i když jich moc není, za minimálně jeden poslech stojí. Carnifex jsou naštěstí hrdými zástupci toho „deathmetalového deathcoru“ a minimálně za tohle jim musíme poděkovat. Bicí tu a tam fungují vcelku dobře a nebýt neustálých změn temp, které jsou absolutně bez efektu, bicák neválí tak špatně. Carnifex - godsick designNakonec se deskou prokucháme až k poslední skladbě, ale zjistíme, že za tohle jedničku z laborek asi nedostaneme.

Popravčí, jež znamená název téhle kapely v překladu, nahráli desku, po které fanoušci deathcoru skočí jak slepice po flusu. Pro ty ostatní stojí za poslech, ale předem říkám, žádné nadšení nečekejte. Mně osobně nic moc neříká, ale snažil jsem se najít aspoň to málo pozitivního, co mi přinesla. Když si vzpomenu na kapely jako Emmure nebo Suffokate, jsem rád, že Carnifex na rozdíl od nich hrají ještě hudbu.

Na závěr si musím trochu nasypat popel na palici. Před rokem jsem se v reportu z NSD tour rozplýval nad rozmachem téhle core módy. Jednoduše se mi dřív líbil čerstvý vítr do toho trochu zasmrádlého metalového vzduchu. Ten vítr nakonec tak čerstvý nebyl a budu rád, když si tu metalovou „vydejchanost“ necháme. Poslouchat nebo neposlouchat nové album Carnifex? Zkuste, uvidíte…

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Carnifex, Tim Lambesis, deathcore, death metal, Jason Suecof

aktuálně

diskuze