Ačkoliv to na první pohled nemusí být znát, tihle Rusové jsou ve svém oboru do jisté míry zažitou a díky pevnému zázemí tamějšího chlebodárce rovněž těžko přehlédnutelnou entitou západoevropské okrajové scény metalového podsvětí. Svoji roli v tom sehrála hlavně kapela samotná, která si nespočtem animálně živých

vystoupení od kamčatského poloostrova až po baltské pobřeží vydobyla neotřesitelnou pozici v této jinak nepřehledné změti od sebe jen těžko rozeznatelných autorů okrajových děl vzájemně se překřikujících brutalitou, fantasmagorními představami a ukájením se v mrtvolném oparu půlnočních vykopávek. O tom, ale i o dvou dalších věcech (patologii preparovaných mrtvol a následné konzumaci) texty dnešního alba jsou! „Chorobnost perverzně odporného umění… Jateční orgie, vražedná vášnivost, hon za tisíci takovými obchodními pletkami, které odsoudí jen TVOJE slabost!“
Ne, tohle není pro rozpustilé školačky ani neposlušnou pubertu. S tím si soubor hlavu neláme a servíruje jednu obskurní filharmonii za druhou. Guturální výplach hraničící někde u prasečího kvíkotu a hlubokého growlingu mi leze do uší až překvapivě dobře; zásluhu na tom má zřetelná artikulace i šťavnaté proporce vokálu. Jen ta asymetrie. Ach! Nebýt určité matnosti (nebál bych se říct

monotónnosti), s níž materiál vyrukuje po několika posleších, určitě by to stálo za mnohem víc, ale takhle? Když si vezmu titulní válec Unique Brute Revival, to je ztracený dvojče černýho petra Leonarda Kweukeho, a takovou Invasion. Nebo devourmentovský proklady úvodu Chamber of Moans dokáží roztrhat asfalt a nakrmit kdejaký hladový krky. Podobný náklepy v rychlém tempu mi lezou pod kůži stejně jako nažhavená jehla, ale nakonec, i když to má pořádný koule, musím chtě nechtě přiznat, že něco tomu přeci jen chybí.
Jakkoliv se soubor snaží pracovat s nápaditostí a hmatatelnou zaníceností, kompozice postrádají světlejší okamžiky a hlavně kytarový sóla, výrazný protiklady, který, abych tak řekl, zanikají ve výrazném přispění grindcoreové drzosti; zde ani slušný zvuk nic nesvede. Neříkejte mi, že jediná věc Unique Brute Revival s betonovým základem, krvelačným refrénem a setsakramentsky mastným dojezdem dokáže udělat celý album. Chutný nápady slyším i s postupujícími skladbami, ale po tak objemné dávce brutality, temnoty, spisovatelského minimalismu a perverzní slepoty je dost těžký zůstat alespoň v závěsu. (Do vlaku bych si to asi nevzal; Půlnoční vlak je jen jeden.)
Sám o sobě je materiál průbojný a nápaditý, zaručeně pobaví a jen těžko si jej zaměníte s americkou kapelou – průbojný smrt metal s příchutí DISGORGE ze

západoruského regionu. Je sice pravda, že se dál než za humna vlastního rybníku nepouští a nic víc než nasraný kompozice s ultraoplzlými texty neuslyšíte, ale to je přesně to, proč mám tenhle kvartet rád. Netvrdím, že je dobrý hnát se za obzory a praktikovat i na lidech, co se k zvířatům prozatím nedostalo, ale jednotně sladěný celek, ať už je s to pobrat všechnu tu současnou modernizaci nebo ne, po čase (v tomto případě ne zrovna dvakrát dlouhém) posluchače omrzí. O to víc mě mrzí, že to potkalo právě Unique Brute Revival, který zpočátku zní jako granát bez pojistky. Nu což.