A máme tu další cd z produkce tuzemských Lacerated Enemy. Jak příjemné vidět a samozřejmě hlavně slyšet, že se českému labelu daří pod sebe dostat i takovéto kapely (všechna čest i Čurbymu, ten ve svém ranku také řádí!). Pro představení kapely uvedu (Cerebrum z minulosti pravděpodobně nikdo z vás nezná), že jsou z Řecka, čili po Sickening Horror v death metalu další progresivně či neplně konvenčně smýšlející partička. Spectral Extravagance je v jejich diskografii opět albem debutujícím, nahrávání strunných nástrojů proběhlo již před dvěma lety, ale největším počátečním lákadlem však na Cerebrum asi bude účast bubenického boha George Kolliase – mrkněte na Pattern of Fear, bubeníci nechť nezapomenou pleny, checht.

Po prvním poslechu si většina z vás asi řekne, pominu-li bicí, že to není špatný, ale žádná pecka. Ale bylo by přinejmenším opovrženíhodné, ba ne-li hříchem, mluvit o debutu Řeků jako o zajímavém jen díky účasti (ne)uvěřitelného Kolliase. Ano, na albu sice opravdu není zaznamenán materiál, který by vám hned z první nakopal prdel, jde spíše o (někomu ne)příjemný poslech, který uteče jako Kačka Brožová, když vám vysaje… konto. Cerebrum jsou totiž v základu vlastně deathmetaloví staromilci, což album vyřazuje mimo záběr mládeže žijící dnešními hudebními trendy, kdy se v popředí drží moshující a corující kapely. A není to tím, že Spectral Extravagance je materiál starý již dva roky; respektive dva roky nahraný, bůhví, jak dlouho už je materiál připravený. Na celém albu vážně nenaleznete jakékoli stopové prvky dnešních stylů, a to ani když střed zájmu stočíme pouze na death metal – míním dnešní tech deathy. A to je hodně zajímavé, protože ačkoli zařazení Cerebrum do progresivního/technického death metalu je správné, žádné extra technické úseky se tu také neodehrávají. Cerebrum si prostě muziku jedou tak nějak po svém (zajímal by mě jejich věkový průměr), bez ohlížení se po tom, jak se to dnes dělá a co by je případně mohlo posunout dál k větší firmě; třeba to do budoucna ale bude jejich hlavní zbraní, vydrží-li.

Toto vše je tím, že Cerebrum sice hrají „techno death“, ale opravdu ve stylu, jak se to dělalo kdysi. Vzpomene-li tedy někdo na kapely jako Polluted Inheritance (podobná práce bubeníků), Absonant Cadence, Spasm nebo třeba staré Godless Truth, bude plesat blahem. Řekové prostě nezní jako padající stíhačka, ale spíše jako nezastavitelný a neovladatelný vlak, který před sebou tlačí nahromaděné vláčky a drezínky. Největší podíl na techmetalovosti Cerebrum tedy má samotná stavba skladby (ono to s tou jednoduchostí vlastně až tak horké nebude…) a prokomponování nástrojů a motivů mezi sebou, které prostě jen tíhnou k tomu staroškolštějšímu vyznění. Čili změny jednotlivých riffů, rytmů, temp (hodně středních) a jejich rozfrázovávání, jehož je v prvopočátku i dost, kdy píseň někdy zní až rozkouskovaně - navyknete však! Díky tomu si kolikrát ani pořádně neuvědomíte, že k něčemu podstatnému došlo, protože hudba je stále pospolitá a tak nějak konstantní, což může být i mírným negativem alba.

Bylo by pak ale bláhové si myslet, že není-li Spectral Extravagance o šílené jízdě na vystřelené death kulce a je to o moderní chujoviny ořezaná forma, bez příkras, s hrubšími riffy spíše temnější atmosféry, že jsou zde jen pro určitou sortu posluchačů. Ukojí totiž nejen klasičtějším death metalem – byť notně roztříštěného – holdující, ale i techniky bažící třeba po Cynic, Necrophagist nebo klidně Suffocation. Já jsem toho jasným důkazem, chce to však jen špetku tolerantnosti.

Při dalších ohledáních Spectral Extravagance totiž na povrch vylézají ony kousky, které se vám do mozku zavrtaly jak šrouby. Prostě si tak půjdete ulicí a ani nebudete vnímat, že vám v hlavě podvědomě jede třeba motiv z Fragments of Illusion, Scatter-Brain, Pattern of Fear, Intolerable Ado (feeling Morta Skuld) nebo Shreds of Remains, a to ať se jedná o občasné čisté zpěvy (jinak hlavní vokál je taky pěkně hrdelní old school - žádný hluboký murmur ani vřískačky), akustické kytary, jednodušší fešná sóla, kytarové krucánky nebo melodie a vyhrávky. Pěkná, mírně nepřístupná deska, která určitě ještě dozraje.