Na Zemi žijí miliony lidí různých barev a vyznání. Stejně tak ve Spojených Státech. Žijí, občas si stěžují, že je jim ubližováno, někdy se jim skutečně ubližuje. Lidé jsou různí a když na sebe narazí, může dojít ke konfliktu. Někteří zemřou, někteří přežijí a změní jim to život. O tom vypráví film režiséra a scénáristy Paula Haggise Crash.
Možná, že v Americe to tak chodí. Já nevím. Žiju ve Střední Evropě a umím si jen těžko představit, jak velký problém může rasismus představovat pro život obyčejného člověka. Ačkoli i u nás žijí lidé jiného původu, nemám s podobnými

konflikty nejmenší zkušenost. Proto nemůžu říct, zda tvůrci použili nadsázky nebo jen zobrazili realitu Los Angeles takovou, jaká je.
O ději filmu Crash se toho moc říci nedá. Jedná se o mozaiku příběhů několika jednotlivců, kteří se setkají a mnozí z nich z těchto setkání vyjdou jiní. Máme tu bílého policistu - ukázkového rasistu, který zachrání z hořícího auta bohatou černošku. Žijí tu i mladí černoši, kteří se živí krádežemi aut a kteří jednou večer srazí Číňana, aby nato jeden z nich zachránil tucet čínských uprchlíků. Žije tu hispánec, který daruje své dcerce neviditelný kabát. Ten pro několik lidí nakonec bude znamenat víc než jen iluzi, která zahání strach. Tihle všichni a mnozí další musejí zažít silnou srážku, aby si uvědomili, že svět není černobílý. Svět je zatraceně pestrý, a proto není vždy jednoduché v něm žít a přežít.
U sledování Crash je složité soustředit se na něco jiného než obsahovou stránku filmu, protože té se všechno podřizuje. Přiznám se, že po Oscarech (pro nejlepší film, původní scénář a střih) jsem očekávala výraznější vizuální zpracování. Nakonec mi utkvělo jen zajímavé provedení úvodních titulků, působivá práce se

světlem a zpomalení záběru v emocionálně vypjatých momentech. Ani herci zvučných jmen nedokázali původně na Crash nalákat velký počet diváků. V podobném druhu filmu musí i ta největší hvězda pracovat ve prospěch celku (jakéhosi kolektivního hrdiny), který v tomto případě vyjadřuje člověka dobrého i špatného, lidskou slabost i sílu. Najdeme-li tu akci, pak její nejpůsobivější složkou je akce emocionální. Oscara za vedlejší roli získal Matt Dillon, ale stejně tak to mohl být Don Cheadle nebo Terrence Howard, protože scénář rozděluje dávky hereckých možností dosti přesně, jak už to u typizovaných hrdinů bývá. Scénář se chvílemi zdá být hodně předvídatelný, ale to může mít na svědomí bohatá divácká zkušenost s podobně poskládanými filmovými mozaikami. Určitě je škoda, že nejsilnější a nejnapínavější scéna se

odehraje na začátku druhé poloviny filmu. Nicméně leckde může ukápnout slzička a ačkoli to může znít kýčovitě, právě to je měřítko působivosti filmu. Crash neprojde diváckou myslí bez povšimnutí. Zanechá stopu v podobě malé pochybnosti. Jak bych se v podobné situaci zachoval já? Dokázal bych jednat správně, kdybych plul v hlubinách?
In the Deep je název ústřední písně filmu, která ho jistě vystihuje mnohem lépe než Maybe Tomorrow od velšských Stereophonics. Je pěkné, že nejde o americké hudebníky, ale na závěr filmu se opravdu nehodí. Hudba vůbec je ve filmu až příliš rozrůzněná a možná až zbytečně výrazná, aby podpořila celkové vyznění filmu. Chvílemi působí příliš účelově. Rušivý se zdá i ne úplně přesvědčivý herecký výkon Ryana Phillippeho, na rozdíl od překvapivě věrohodně rozčílené a osamělé Sandry Bullock. A opravte mě, jestli křivdím odvaze tvůrců, ale nezahlédla jsem ve filmu jediného Araba.
Pomalu chápu, proč se před Oscary dávaly největší naděje na úspěch Zkrocené hoře. Romantický vztah dvou mužů se sociálním podtextem pochopí množná mnohem více lidí než Crash nebo Dobrou noc a hodně štěstí, zvláště je-li tak dobře natočený. A Mnichov pro změnu nezkousli akademici, takže úspěch Crash lze nakonec brát jako překvapení (zvlášť když byl natočen v roce 2004!). V USA rasismus zjevně není jen otázkou politickou a obecně sociální,

ale je niterným problémem mnoha obyčejných Američanů, které Crash může oslovit silněji, než si umíme představit.
Na zastávce u Národního divadla se mě kdysi jeden černoch zeptal, jestli se se mnou může seznámit. Odpověděla jsem: „No, sorry.“ Chvíli na to jsem byla z rasismu nařčena já i celý český národ. Tak nevím, třeba se jen nerada seznamuji u tramvaje. Sníh je bílý, ropa je černá, krev je rudá a písek je žlutý. Osamělý může být každý, ze zbraně taky umíme vystřelit všichni a já možná nejsem pro Crash ten správný divák. Ale třeba se mýlím. Stejně tak jsem si myslela, že v LA nikdy nemůže sněžit.
---- --- -- - -- --- ----
USA / Německo, 2004, 113 min
Režie: Paul Haggis
Hrají: Sandra Bullock, Don Cheadle, Matt Dillon, Jennifer Esposito, William Fichtner, Brendan Fraser, Terrence Howard, Ludacris, Thandie Newton, Ryan Phillippe, Larenz Tate, Tony Danza, Keith David, Loretta Devine