Než se Láďa postaral o vydání této desky, neměl jsem o čtveřici polských deatherů ani šajnu. Letáky hlásaly cosi o jednom z nejrychlejších tlučounů, ale znáte to, dáte na promo bláboly a zpláčete nad výdělkem.
Jenže tady je to pravda! Sypač skutečně sype a něco mi říká, že zde máme Docenta číslo dvě. Bohužel však je bicák zřejmě to jediné, co stojí za pozornost. Kapela se totiž upsala death metalu poněkud staroškolního střihu,

což by ještě tak nevadilo, horší je, že mě zde nebere opravdu nic. Jak bych asi jásal před nějakými sedmi lety, ale dnes opravdu ne. Neříká se mi to lehce, ale většina toho, co se nám snaží Pšonci nabídnout, mi přijde jako totální vata. Skutečně máloco vás nějak zaujme či přinutí si desku pustit ještě jednou. Šeď a průměr. Bicák sice občas připomene své slavnější kolegy HATE ETERNAL, ale ti na rozdíl od polských bratrů vědí, jak udělat všeničící náklep! Obal je na tom dost podobně, ne-li hůř, za zmínku snad stojí jen potisk CD, kde je klučina a fouká na Ježíšovu trumpetu.
Co naplat, nedá se svítit a tak tuhle desku můžu doporučit jen opravdovým staromilcům!

sestava: Pavel Dusza – guit, Dominik Augustyn – drums, Marcin Deszcz – guit, Marcin Malczynski – bass / vocal

12 / 31:39