Autor: 70 Uživatelé: 71 Tvé hodnocení: hodnoť
In The Minds Of Evil

DEICIDE - In The Minds Of Evil

Ať se na mne nikdo nezlobí, ale ranému období kapely se nic z jejich pozdější tvorby nevyrovná. Novinka je však dobře opracovaným vzorkem jejich pozdní tvorby a bude patřit k tomu lepšímu v jejich rozsáhlé diskografii.

DeicideProstřednictvím vašeho vztahu k současné tvorbě kapel typu DEICIDE lze ledasco určit. Tak třeba jakou cestu při hledání oblíbené metalové hudby volíte? Jestli platíte za hledače, nebo zdali jste tradicionalistou? Zdali si potrpíte na originalitě poslouchaného, nebo zdali vám stačí poslouchat kvalitu, ovšem kvalitu, která je tak nějak kompatibilní s hlavním pelotonem daného žánru? A v neposlední řadě, jestli vám jde víc o technickou vyspělost a profesionalitu, nebo zdali upřednostňujete spíše onen obtížně popsatelný wauu efekt, jaký většinou dokáží ze sebe dostat spíše raná díla? Pokud bych měl mluvit za sebe, můj vztah k těmto ďáblům byl naprosto odlišný v období jejich raných, konkrétně prvních dvou, řadovek, od toho, co pro mne nezvedení Floriďané znamenají dnes. Abych se tedy přiznal, v současné době mne DEICIDE absolutně nezajímají, protože jejich hudba pro mne nemá žádného výraznějšího kouzla. Vím sice, že u nich před pár lety došlo k poměrně znatelným obměnám v sestavě na postu obou kytaristů a že dvojici památných bratrů Hoffmannů, známých to řezníků z floridských posiloven, nahradili nějací zkušení a údajně technicky vyhranější a profesionálnější borci. Zejména pak Jack Owen (ex-CANNIBAL CORPSE), nebo také osvědčený světoběžník a virtuóz Ralph Santolla, jenž kdysi působil rovněž v řadách OBITUARY, ICED EARTH a dalších. Druhý jmenovaný byl před rokem v sestavě DEICIDE nahrazen o dost mladším kytaristou Kevinem Quirionem. To, co zde níže popíšu, prosím v žádném případě nebrat jako obhajobu Hoffmannů.

DeicidePozdní desky DEICIDE jsem si poslechl vždy jen tak letmo a žádná mne zas tolik nedostala, abych si jí z chutí pouštěl víckrát. Osobně pro mne tedy měli DEICIDE kouzlo pouze v době svých prvních a velmi útočných nahrávek. Desky Deicide a Legion doslova zhudebnily veškerou bestialitu, jež lze deathmetalovou a vůbec extrémní muzikou vykreslit. Dodnes na tato díla nedám dopustit. Jejich dávné období jsem si patřičně užil a nahrávky poslouchal ještě za tepla. V té době nepřizpůsobivý kvartet s kontroverzním belialem Glenem Bentonem ve svém čele drtil všechno kolem sebe a rovněž platil za zcela originálně znějící komando, co se s ničím a zejména s nikým moc nesere, spolek, se kterým nebylo radno se jakkoliv zaplétat.

Ať se na mne tedy nikdo nezlobí, ale pro mne se právě jejich ranému období nic z jejich pozdější tvorby nevyrovná. Od třetího alba jakoby DEICIDE ztratili to nejzásadnější, a sice vysoce originální ksicht, a také to, co nelze zas tak snadno popsat, říkejme tomu v jejich případě bestiální aura. Z čehož tedy vyplývá, že se postupem devadesátých let zařadili k ostatním popředním deathmetalovým kapelám a hráli si to své dál, ovšem tak nějak těsněji k početnému pelotonu všeho konformního a pravověrně deathmetalového.

DeicideAni kdyby dnes angažovali ke kytaře třeba samotného Yngwie Malmsteena, tvrdil bych stále, že to pnutí, jaké roznítili kupříkladu albem Legion, už je dávno a nenávratně v tahu. Novinka je dobře opracovaným vzorkem jejich pozdní tvorby a stejně jako třeba album The Stench of Redemption bude patřit k tomu lepšímu v jejich rozsáhlé diskografii. Je zde prakticky skoro všechno, co takový deathmetalový příznivec od Glena Bentona čeká a vyžaduje – hutné a zemité kytarové palby až thrashově sypající občasně rozčíslé nějakým tím bleskovým sólíčkem, mohutný Bentonův growl, Asheimova vytříbená, dostatečně pestrá a vyspělá hra, texty plné rouhání a křesťany zapovězených témat, prostě v rámci tvorby DEICIDE další stabilní vzorek jejich typické masáže, který udělá mnohým žánrovým sledovačům radost. U mne však jde o kapelu, jejíž hlavní přínos vyprchal před dvaceti lety (po druhé desce), o kapelu dvou naprosto strhujících a patřičně ďábelských alb. Tak alespoň že to logo je po letech opět rudé.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

standing in the flames
fuck the lord's redemption
cursed is the way of his resurrection
who will take his place on the crucifixion?
wipe away our pain with your contradiction

To me, Steve Asheim has one of the best cymbal playing in Death Metal. Listening to «In the minds of Evil»... Pay attention to the way he plays the chinas, and focuse on his groove. The rolls, the blast beats, the way he uses the different cymbals are just his signature. Perfect!
(Romain Goulon)

poslouchat to nebudu, ale Benton pekne sesel. co ma kdo proti once?

Master: Neboj, taky se mi to líbí. Mám rád i rané věci od Deicide, jelikož jsem na nich vyrůstal a tohle je super taky. Naopak cením, že je to takové více heavy i když chápu, že pro většinu to bude zase gay, emo, k smíchu... Benton má hrozně super vokál. :-)

   anonymous: Člověk aby se tady bál vůbec napsat o něčem něco taky kladnýho:)) Tady to je skoro už jako na Metalopolisu:)) Víceméně to nahrazuje takové ty Lidé.cz nebo jak se ten diskuzní server jmenuje, chápu to dobře?:))
Po přečtení diskuze a recenze se sice skoro "stydím, že se mi to líbí", ale je to prostě tak. Asi holt nejsem "odborník"¨:)))
  
Lidé.cz? Ale jo vcelku fajn postřeh už je tu i Allegor a Dalihrob. Jinak úplně v klidu je dobře, že se to někomu líbí.

Člověk aby se tady bál vůbec napsat o něčem něco taky kladnýho:)) Tady to je skoro už jako na Metalopolisu:)) Víceméně to nahrazuje takové ty Lidé.cz nebo jak se ten diskuzní server jmenuje, chápu to dobře?:))

Ale k věci... Mě se naopak noví Deicide po dlouhé době zase líbí. Je to sice oproti Amonu takový "vyměklý" ale právě jako kulisa se mi to poslouchá opravdu dobře. Sice mi to trvalo nějakou dobu, z počátku mi přišel jeden song stejný jako druhý, ale nakonec mě to baví čím dál tím víc. A to jsem toho od Bentona a jeho boys už zase tolik nečekal. Je to na Deicide nezvykle plné "heavy postupů" a i thrashe, ale baví to. Po přečtení diskuze a recenze se sice skoro "stydím, že se mi to líbí", ale je to prostě tak. Asi holt nejsem "odborník"¨:)))

Mno, asi takhle....pokud by Stray chtěl něco nakopnutějšího v čem je v základu kousek prvních dvou Deicide ať fakt hrábne po Amon. Jinak vidím Deicide dost podobně, i když snesu ještě Once Upon the Cross a Scars of the Crucifix. S obhajobou Hoffmanů bych spíš souhlasil po poslechu Amon moc nevěřím tomu, že všechno skládal Asheim. Každopádně Hoffmani vs Bentonoasheimovci 1:0.

hele, u me to neslo ani jako podkres v praci ani pri rutinnich operacich...

Tvé hodnocení:

Tagy:

death metal, Deicide, In The Minds Of Evil

aktuálně

diskuze