Autor: 70 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť

DESPISE - Confinement In Decrepitude

  • Label: neuvedeno, 1970
  • Žánr:

Samotní kolínští DESPISE určitě napjatě, s otevřenými ústy, čekají, kdy že věc uvedu na správnou cestu. Takže nejen kvůli klukům, ale pro pořádek jako takový, to napíšu hned z kraje. DESPISE není bokovka lidí z IMPERIAL FOETICIDE, ale regulérní kapela. Sice nevím, jak se to projevuje v reálu, ale hlavně, že je to venku. A proč by si vlastně mohl někdo myslet, že jde o projekt lidí z I.F.? Jednoduše proto, že hned 4 (Sepp - vokál, Tomáš - basa, Jarda - kytara a Radim - bicí) z 6 členů DESPISE působí i v I.F.. Na sextet je doplňují Beavis, coby druhý basák, a Dejvy jako druhý kytarista.
Není toho tu moc, tedy muziky, takže se do toho pustíme. Ale přece jen ještě malinkaté odbočení, totiž že samotný název kapely a hlavně titul recenzovaného proma (ačkoli jsem si s překladem nedokázal přesvědčivě poradit) na mne v době, kdy nejočekávanějšími alby jsou samé Blasfémie, Králové všech králů nebo Nesvaté kulty, působí velice příjemně. Muzikanti by si s tím svým děťátkem měli umět pohrát. Na stranu druhou, možná že i my za nějakých pár let dospějeme k osvícení, kdy zjistíme, že mocný, ale až přespříliš jednoduchý, téměř kýčovitý název, je největším umem.
Táák, po kratičkém intru odněkud z jeskyně, které by ovšem mohlo být i spomaleným záznamem sto let starého basového rozjezdu nějaké crustoviny, se jak tank z poza ruin vyřítí, přes elektronické crashe sypaný a parádním nablejvákem do předu hnaný, plně intenzivní masakr. Obávám se, že jednodušších vět ze mě moc nedostanete, takže jedna základní věta za celou recenzi: DESPISE hrnou ultra brutální death/grind us střihu. Nenápadně se vrátíme do dob, kdy nám v uších ještě doznívá onen hlomozný sypavý úvod, jehož akurátní stopáž Sepp podpořil svým rykem po celé délce. Stopka, po které zabředneme do volnější pasáže, a zdá se, že veškerá energie i dobrý první dojem jsou v prdeli, ale po menší než krátké chvilce je tu opět zásek, kdy si Sepp vezme vlezlé ticho do parády a po Matti Střapákovsku nasadí jeden ze svých nejdelších chobotů, s kterým jakoby na každý z repřáků naložil tunová závaží a mi se až po pás zaboříme do toho nejzhovadilejšího devourment slamu. Ideální pro vyboxnutí zaraženého dechu a jeden z nejsilnějších momentů celé nahrávky. Otvírák "Room 101" je pro mě vůbec nejpovedenějším songem prvního DESPISE proma. Oproti prvnímu poslechu se až divím, kolik se toho tu děje. Kvanta kytar, kluci se málo kdy vrací k hraným riffům a na klasické čtyřky se tu téměř nehraje. Za sice nepatrný, ale o to vyzrálejší moment mám pasáž, samozřejmě sypačku, kdy kytary vyjedou až někam do diabolic výšek a nasadí dost zajímavou melodii, která ovšem netrvá déle než pár málo sekund a už se s ní nesetkáme. Onu vyzrálost zde vidím právě v odvaze neomílat ani melodie, které by v jiných případech mohli být stěžejní. Otázkou ovšem zůstává, jestli by opačný přístuk k chytlavým melodiím nebyl právě tím krokem k dospělosti kapely. Hodně se mi líbí kombinace rychlích a totálních sypaček, a několik nabroušených rozjezdů mi kolem krku nasadí pořádnou kravatu. DESPISE vlastně nedrtí nic než klasickou slepovačku, ale prostě se pozná, že hrají přesně to co chtějí a je jim nejbližší, zcela přirozené. Naprosto přesvědčivě zní jak v sypačkách tak i ve slamech, a nic jiného se tu vlastně nehraje. Slamy tě zadupou a sypačky rozpráší.
Průserů je tu ale taky pár. Třeba hned začátek druhého songu "Mutual Assured Destruction", který vlastně ani jako nový song nepostřehnete a to "díky" až přespříliš krátké pauze a hlavně pro téměř schodné kytary, v navíc svižně hopsavém "metal corovém" rytmu, kterého by se podle mě měli hlavně do budoucna zcela vyvarovat. Dalším, v podobném duchu vybraným, omylem je Seppův naštvaný rapping v třetím v pořadí "Separated Entity Alteration". 4. song, coby povedený cover Pyrexie "Confrontation" beru jako přirozený hold vzdaný jedněm z tvůrců stylu, a závěrečná pětka "Despiseremix" by DJ EXX je hůř než naprostá zbytečnost - old school disco s techno beatem a murmurem na více než 6 minutách hází celou nahrávku do kopru.
Myslím, že DESPISE by chtěli slyšet něco jiného, jestli vůbec něco, ale jestli přece jen mohu: Držte se sypaček, čuch na to máte, a když už bolej ruce, tak si basy/kytary lehce v předklonu opírejte o nárty a aby neboleli vazy, tak se pohupujte. Prostě sypejte a slamujte. V DESPISE se sešli lidé, ze kterých by mohla jít vkusná brutalita, i když na první poslech zní vše dost zjednodušeně, 2 basy přece jen dělají své.
Tím sem se dostal ke zvuku, ke kterému jen v krátkosti, že na první nahrávku, navíc svého účelu, je slušně nadprůměrný.
Závěr: vražedný rozjezdy, disgorge vokály a pořád krměj nestravitelnou brutalitou, i když vám už prská z nosu. O bicích nevím, jestli je Radim nabouchal nebo naťukal. A samozřejmě samotná účast lidí z I.F. napoví úplně nejvíc, protože DESPISE nevznikli z důvodu nemožnosti se realizovat v domovské kapele.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Despise

aktuálně

diskuze