Autor: 80 Uživatelé: 70 Tvé hodnocení: hodnoť
Nord

DOMINIC - Nord

Předchozí dlouhohrající deka od těhlech norskejch fešáků nazvaná jak jinak než Dominic byla doopravdy milý překvapení. Emotivní, dynamický, hodně mazlivý screamo s perfektním zvukem a osobitou melodikou, který já osobně řadím někam na špici celýho žánru a během let se k němu neustále vracím a neustále protáčím v přehrávači. Následkem toho má Nord v mejch očích oproti

review_1295_px2

debutu už ze začátku nevýhodu. Očekávání.
I přes nespravedlivej počáteční handicap se novinka nevzdává, nezvolňuje, nevypouští. Dominic rozhodně neztrácejí nic ze svý naléhavosti, z vypiplanýho nazvučení, díky kterýmu by zrychlovalo tep snad i album Děvky ty to znaj, z těch posmutněle ukřičenejch partů, ke kterým se tak krásně hodí pošmourný podzimní nebe. Který v sobě maj tolik opravdovosti, takovej zápal, že by člověk nevěřil, že jsou Dominic z tak uhlazenýho, neutrálního a odtažitýho Norska.
Ke změnám, i když ne nějak závratným, přece jen došlo. Do písniček se neskáče tolik po hlavě, netlačej se v tak závratným tempu dopředu. Nord tolik nestrhává k zběsilý jízdě s cihlou na plynu, je přemýšlivější a vícevrstvý. Daleko víc prostoru dostávaj třeba postrockový brnkačky v pozadí. I zvuk oproti minulejšku zhrubnul, už není trojvrstvej s vůní broskviček, vrstvy už jen dvě a trochu to škrábe. Taky je vidět, že jsou kluci s nástrojema ambicióznější,

review_1295_px3

snažej se bejt rozmanitější, víc měnit tempa, hrát si se strukturou skladeb. Otázka zůstává, jestli jsou to změny k lepšímu. Za sebe musím říct, že se mi rozhoduje těžko, ale nakonec pro mě pořád vyhrává Self-Titled deska. Ta energie, upřímnost, opravdovost, strhnutí do transu z první deky se tady prostě překonat nepovedla, i když k tomu nebylo daleko. A rozmanitost nebo muzikantský finty to nezachráněj. Tohle je screamo.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Dominic

aktuálně

diskuze