Tak toto je skvost! Martin Čech na svých východních toulkách přišel v kontakt s jedním z dvojice této pakistánské múzy. Nechápu, jak se může takovýto klenot urodit i v končinách metalu nezaslíbených. A vlastně… možná právě proto!
Duo Faraz a Babar mají totiž ve všem jasno! Zatímco Faraz tvoří hudbu a má na starosti téměř veškerou instrumentaci, Babar dělá vše, co se motá okolo hlasu a slov. Skvělá angličtina, frázování a překrývání linek nejrůznějších skřeků, deklamací… prostě slovní doplňování muziky naprosto nejvhodnějším způsobem!
A hudba? Absolutně nemá cenu mluvit o tom, jaký je Faraz skvělý kytarista – zaměřte se třeba na sóla! Několikrát jsem dokonce měl pocit, že slyším i vliv Holdsworthe (někteří vědí), ale jsou tu i náběhy, které zavání až modelem „guitar hero“ (ty vytahované zasněné tóny), ale jen v dobrém, protože sahají až na dno duše! Skvěle udělaný automat (zvukově v rámci dostupných prostředků Dusk – opět připomínám Pákistán), mnoho kláves, které dublují kytary či svedou úplně jinam a samozřejmě i naopak. Skladby s celkem bohatými aranžemi a mnoha předěly mají vždy vlastní příběh, což mi lahodí. Úctyhodné navíc je, že Dusk nesbíhají do orientální samoúčelnosti, čehož jsem se zpočátku trochu obával, ale dopadlo to skvěle. Ovšemže tu orientálnost je, vždyť to by si Faraz a Babar museli nechat vypustit žíly, ale je tu především pro dokreslení atmosféry a na podkladech a pak v hlavách a rukou samotných stvořitelů.
Hledal-li bych ale slova pro konkretizování hudby, nerad bych mystifikoval, ale pravděpodobně progresivní atmosférický melodičtější metal s dávkou tesklivosti a dramatičnosti by k nejzákladnějšímu mohl postačit, přestože tu jsou zastoupeny i žánry jako death, snad black.
Doporučuji tedy všem lahodníkům neomšelostí a netradic – fans Demimonde, Arcturus, Opeth nebo klidně aj Dream Theater nastražte uši! Jen upozorňuji na předposlední kousek Decadent Little Girl, který trochu vybočuje a vnímám ho jako jakousi poctu jimi zbožňovanému Tomy Iommimu z Black Sabbath.
Jahilia by jinak měla významově splňovat cosi jako “dobu ignorace“, a tu se touto deskou Dusk, myslím, podařilo pokořit. Držím jim v tom palce!

8 / 41:50