Už je to ale let, co jsem slyšel debutní desku trnavských melodiků. Tehdy to byl takový melodický death metal, který mi v ledasčem připomínal krajany DEPRESY, ale kvalitativně za nimi lehce pokulhával a to především ne zrovna vymakanou produkcí, ukňouranými ženskými vokály a především LEVIATHANov-skou neschopností pro kapelu cokoli udělat. Následně vyvstaly spekulace, zda-li vůbec D na debut CD měli nárok, že možná měli ještě chvíli počkat a poctivě pilovat své songy ve zkušebně. Následkem toho pak vychází dvojka Songs of Sorrow pouze na kazetě a to navíc ještě u nějaké prapodivné ruské firmičky, takže u nás je album dokonale pohřbené.
Když už to s nimi vypadalo špatně, jako blesk z čistého nebe se zjevilo novinkové album, které nechává všechny pochyby po předchozích (ne)úspěších kapely pěkně rozplynout v nenávratnu. Deska Secrets of the Sun mluví velice jasnou řečí a víc než cokoli jiného, je jasné, že DYSANCHELY natočili velice šťavnatou a životaschopnou desku!!! Přestože se vysvléknuli z toho ne zrovna povedeného kabátu, do kterého se před lety na Tears oblékli, stále je zde cítit jejich charakteristický feeling. A to je možná dobře. Kapela upustila od notně profláknutého prototypu doom metalu (chcete-li melodického deathu) alá norské smečky typu TRISTANIA či SINS OF THY BELOVED (jejichž tvorba mi tedy moc neříká), čili kráska a zvíře a zamířili o kousek dál, tedy do Švédska, aspoň v některých pasážích mi to tak přijde. Samozřejmě nečekejte něco ve stylu IN FLAME či DARK TRANQUILITY, jde spíše o studenou atmosféru, která na vás dýchne.
DYSANCHELY mají rozhodně svůj ksicht, takže se nemusíte bát, že by na vás při poslechu Secrets of the Sun udeřil pocit nějaké známější smečky, naopak bych chtěl podotknout, že D mají jakýsi slovenský feeling, který je možno pozorovat u více tamních kapel – a to je jenom dobře!
Za zmínku stojí nádherně zpracovaný booklet, ŠESTÁK DESIGN se v poslední době ukazuje v zatraceně dobrém světle!

sestava: Dodo – guit, Miloš – guit, Braňo – bass & voc, Shushka – drums

8 / 38:44