Zuřivá sonická masáž. Frenetická, enormně surová a nemilosrdná metalická vichřice. S vlastnostmi kontrolovaného tornáda a s proporcemi apokalyptického meteorického střetu. Takové jsou vnější znaky tříčlenné demoliční čety původem z města Horsham z jižního cípu Velké Británie. Vydává se skromně za "metalovou" kapelu a po jejím poslechu zůstává v ústech kovová pachuť a z oken jen holé rámy. S prvním dlouhohrajícím albem za sebou trio nechává spoušť, opuštěná bojiště, suchou poušť, arktickou pustinu, zplundrovaná lidská obydlí, vesnice, města, z nichž se život vytratil stejně jako pára nad hrncem. V prvním kvartálu letošního roku si k sobě Siege of Amida Records naverbovalo jednu z nejsmrtelnějších deathmetalových kapel současnosti! Neboť právě vyvážená kombinace příměsí staré a nové deathmetalové školy dělá z nahrávky konzistentnější a sofistikovanější dílo, které díky ocelobetonovým základům (ORIGIN, GORGASM, DYING FETUS, SUFFOCATION, SKINLESS) a skladatelské rafinovanosti ("často" trhající rychlostní limity!) rozbuší srdce stovky let mrtvým, právě umírajícím nebo doposud nenarozeným.

Elektrizující konstrukce skladeb je prokomponovaná jako lidský mozek. Sice s absencí invenční drzosti pozdních ORIGIN a s komplexně rozčleněným povrchem typickým pro rané SUFFOCATION. Posluchač se ale i přesto topí v abnormálně surových rytmech, nelidských rytmických přechodech, vzdouvajících se zrychleních a zpomaleních, elitních bubenických palbách přesahujících doposud známé limity a zvířecích vokálech, které si zařazuji někam na pomezí Seana Beasleyho (DYING FETUS) a Jamese Leeho (ORIGIN). Those Who Trespass Against Us dá vzpomenout na DYING FETUS (Descend Into Depravity) napůl cesty k ORIGIN (Antithesis) a i díky destruktivnímu kytarovému zápřahu a divoce tepajícímu kopáku na VOMIT THE SOUL / SKINLESS / GORGASM.

Judecca je nejbrutálnějším slamujícím buldozerem alba a po jatečním nájezdu trhajícím asfalt se skladba plynule přesouvá do rozbouřených metalických vln Hornova mysu, aby dala prostor společně odzpívanému refrénu s energickým průtokem stotřicetileté vody. Masakr! Rozčlenění skladby napovídá mnoha konfliktům, zvratům, změnám kytarových podkladů a emocionálním prožitkům, k nimž napomáhá i hlubokomyslná lyrická tématika sociální patologie, despotismu apod.; závěr patří minutovému slammingu s chirurgicky přesnými záběry, u něhož se vzdouvá zemská kůra a jaderná exploze ztrácí na významu! Z toho zamrazí až na páteři! Kdo cítí zápach dynamitu, ten si záměrně pouští jen těžko popsatelný úvod The Vitruvian Plan stále dokola. (Nemáte pocit, že jsou Angličané fanoušky HATE z doby Awakening of the Liar?).

Zvuk venkovského studia Foel (ANNOTATIONS OF AN AUTOPSY, GODFLESH, PRIMORDIAL) je monolitický, zničující, ohromný... neuvěřitelný! Kompozice omotává do jakéhosi brnění, do plátové zbroje z pětipalcového pancéře, který na posluchače působí jako hydraulický lis, jako přílivová vlna, jako lávu chrlící sopka. Spoje mezi skladbami jsou prakticky nulové. Během poslechu posluchač jednotlivé skladby přestává vnímat. Apatičnost má za výsledek soustavné a ničím, dokonce ani zvýšenou seizmologickou aktivitou, nerušený poslech abnormálně energického, nakažlivého a chorobného materiálu s krví tak horkou, že pálí přes sluchovody a oči až do nejniternějšího tělesného místa.

Nejslabší místo nahrávky je paradoxně i jejím nejsilnějším – enormní surovost, s níž se mnozí bez prášků na uklidnění nepoperou. V deathmetalové učebnici se ale DYSCARNATE po boku MORBID ANGEL, CYNIC ani GOREFEST zřejmě nikdy neobjeví. To ale neznamená, že mít možnost si na pohřbu nechat namísto jednoho krátkého úryvku klasického fláku pustit celou desku, nepustil bych si právě tohle! Protože po tomhle náklepu bych se dost možná postavil i na nohy!

No do perdele, tohle je zas kus! Devastující, nasypané, moshující, utržené z řetězu. Zvuk z vás serve hadry a když se do toho tihle chlapci opřou, s vokálem vám to serve kůži, ale vzápětí i maso z kostí! Dyscarnate jsou poměrně nováčky a na album Enduring the Massacre opravdu masakr rozpoutávají. Nejde sice o nic naprosto originálního, ale vše je zde naprosto skvěle vychytané. Poměry houpaček, riffingu i náklepů a k tomu ten megahutnej sound. Ten sound! Žánrově je kapela někde na pomezí grinding death metalu a hardcoru, takže vzpomenete na poslední Man Must Die, Misery Index, Dying Fetus a podobné bandy, k tomu trochu melodiky Origin, aby se neřeklo. Dala by se najít určitá podobnost s moderním UK death metalem, tedy typ muziky Annotation Of An Autopsy, ale v tak nakopnuté verzi, že se AOAA a podobní nestihnou ani ohlédnout. Na tomhle albu se totiž prolíná nekompromisně turbulenční svět s tím, který vás při rozsekávacích hopsačkách povznese zase až zpět do oblak, kdy následuje další volný pád. Nekomplikované, rychlé, úderné, drancující, anihilační. Jo a škopky (i jejich zvuk), ty vám urazej palici!