Kdysi prohlásil jeden můj dobrý známý okřídlenou větu, kterou určitě neměl ze své hlavy, a sice „jednou muzikant, vždycky muzikant… ať děláš, co děláš.“ Jindy tak napůl trefné hospodské motto se ovšem naplňuje v osobě ústředního principála slovutné mostecké úderky Napalmed Radka Kopela a jeho nejnovější, mohu snad v tomto případě říci kapely, Eine Stunde Merzbauten. Omlouvám se předem, že nejmenuji i další aktéry tohoto alba, nicméně se mi přes velmi enigmatické přezdívky typu ZdeS, PaStr nebo Pojďdoměhop Kirk nepovedlo zjistit, kdo se za těmito osobami vlastně skrývá, tak mi toto přehlédnutí snad daní hudebníci odpustí.

V době, kdy se ke mně dostalo promo jejich nejnovější desky E.S.M. jsem v souvislosti s jejím vydáním zahlédl jakési info, že se jedná již o 4. desku kapely. Přiznám se, že pod tíhou této informace mne z mé hrubé nevědomosti polilo decentní množství potu a už jsem si začal sypat zbytky restauračního popelníku na hlavu, že jsem ve své lehkovážnosti propásl hned dva nástupce velice dobré debutní desky 7305 z roku 2014. Srdeční tep mi srovnal až internet, který mi vyzradil, že dvě předchozí nahrávky jsou split alba se spřátelenými projekty a kapelami, které člověk může doposlouchat až v rámci určité kompletace bonusových nosičů jako jsou singly a bootlegy, které možná časem u ExSxMx také spatří světlo světa. Jak tedy dopadla druhá dlouhohrající řadovka této hlukové úderky?

Už z prostého porovnání obalové stránky mi bylo jasné, že se ExSxMx vydali více experimentálním směrem, možná tak trochu v duchu českého a slovenského undergroundu, který začíná někde u Aktuálu a přes Mikoláše Chadimu vykvétá v tělesech jako Střední Evropa nebo Suicidal Meditations. Ty tam jsou černo šedé „strašící“ industriální koláže, místo nich vám bude naservírován bílý obal zohyzděný unikátními kousky nejrůznějších předmětů, jako jsou popisné štítky, mince, klíče, to vše v ruční výrobě speciálně pro každý kousek desky. Což o to, nápad to vůbec není špatný, nicméně se přiznám, že tenhle typ prezentace desek mě osobně spíš odradí v předtuše díla typu „experiment pro experiment“ či „noise pro noise“. Zvuková stránka desky však naštěstí tuto obavu nenaplní.

Kdysi jsem v jednom článku u příležitosti vydání desky Generatesteron četl vyjádření tehdejší sestavy Napalmed, že nedělají rozdíl mezi zkouškou, koncertem a nahráváním a tím pádem spontaneita hraje v jejich hudbě zásadní roli, co se týče tvůrčí dynamiky. Na aktuálním albu je tento způsob do jisté míry přiznaný (alespoň jsem to pochopil z vtipné studiové glosy na konci druhého tracku) a musím říci, že dává desce určitý rozměr svěžesti a neotřelosti. Ačkoliv je celá deska rozdělena do 4 stop a 5 skladeb (poslední skladba je na cd skryta), patrné jsou v ní zejména dvě místy proti sobě jdoucí roviny. Na jedné straně jsou tu velmi příjemné hlukové struktury tvořené nejrůznějšími efekty, oscilátory, syntetizéry, nazvučenými a řádně zdeformovanými kovy či perkusními nástroji, na druhé pak běžně používané nástroje jako saxofon nebo housle, které se tu a tam pouštějí do křížku s hlukovou stěnou bortícího se kovu a prskajícího elektrického proudu v nepředvídatelných náporech běsnivě improvizujících rarachů.

Díky tomuto permanentnímu napětí působí deska E.S.M. více jako alternativní nahrávka ve stylu českého undergroundu než jako čistě noisové album. Tedy jako by se v jednom studiu potkala stará Střední Evropa, Merzbow, Peter Brotzmann nebo Mikoláš Chadima a společně u nahrávání poslouchali desky Nihilist Spasm Band a Hijokaidan. Výsledný tvar vůbec není špatný, ale přiznám se, že bych ústřední a nejdelší skladbu číslo dvě (celkem 42 minutová nálož) raději slyšel bez střídavě nastupujícího saxofonu, který u nahallených perkusí a destrukčních mašin á la prvotní tvorba Einstürzende Neubauten, působí spíše rušivě, než aby doplňoval celou skladbu o další rozměr. Nepochybuji o tom, že to byl záměr, který možná předčil mé omezené schopnosti porozumět hudebnímu vtipu a kontrastu, nicméně svědomitě mohu prohlásit, že pokud by album zůstalo na čistě kovové a hlukové bázi, stalo by se asi mým letošním favoritem, přičemž takhle se určitě posouvá až za podařený debut. Sílu industriálně hlukových pasáží ostatně nejlépe demonstruje závěrečná gradace skladby Elementary School Mumlases, kdy je saxofon konečně frekvenčně obklíčen hlukem a je donucen stát se součástí nekompromisní zvukové masy. Podobně mile vyznívá i skrytá Elektro Save Mode, která tvoří pomyslný zákusek pro žravé, kteří ani po 75 minutách výplachu nemají dost. O něco lépe dopadlo použití houslí v tracku číslo 3, což přičítám jejich něžnějšímu a ne tak výraznému zvuku, přesto bych si ovšem dovedl představit jejich zefektování a zvukovou deformaci, resp. pokud proběhla, pak jsem ji nepostřehl, a tím pádem dobře zapadla do hlukových peřejí.

Celkově ovšem vyznívá deska ExSxMx více než dobře, jelikož na albu nalezneme vše, kvůli čemu si mnozí oblíbili už debutové album. Nechybí tedy jak hudební citace (nikoliv vykrádačky!) klasiků industriálu a noise, tentokrát i s naznačenou přítomností S.P.K., jejichž cit pro slovní hříčky s vlastní zkratkou se objevuje na celém albu (všechny skladby mají iniciály E.S.M.), a zejména na české poměry až nadstandardně dobrý zvuk. Podle tvrzení přiložených promo informací byly „all sounds sponzorhet, enričed, čechred baj evkalizóry, kompresúry a mnoho mašinen“, což jenom dokazuje, že ti, kdo ve studiu a v postprodukci s těmito nástroji pracovali, moc dobře vědí, co dělají. Eine Stunde Merzbauten se zkrátka vyplatí sledovat, protože představují jedno z nejslibnějších těles naší současné hudební scény a ani jejich současný počin, byť k němu mám pár výhrad, jim rozhodně neudělá ostudu. Pokud jste fandové experimentální a improvizované české hudby v divočejším podání a nepotřebujete za každou stranu jenom drcení sinusovek na přebuzených vstupech, pak vás tohle album bude určitě bavit. Jste-li jako já spíše přátelé stylově vyhraněnější zábavy a neshledáváte v jazz/impro/dada strukturách takovou inspiraci, pak si k aktuální desce budete hledat cestu asi obtížněji, ale třeba je to o tom, že se k ní musíme ještě proposlouchat. Stopro se ale těším, na další zásek z dílny E.xperimentálních S.axofonů M.ost!