CD kopřivnické temnoty Ema Camelia je už nějaký ten proplakaný pátek na podmračeném světě, ale to vůbec nebrání k předhození pár vět čtenářům mjc o tomto kotoučku přesyceného černotou nejčernější. Věřte, že po poslechu šesti kalných plivanců se dlaždičky ve vaší hlavě bělobou lesknout nebudou, spíše naopak, možná se na některých objeví nehezké praskliny. O kapele jsem se dozvěděl z poutavého vyprávění pana A. uVon mbtf, který po návratu z jednoho legendárního turné mbtf nadšeně rozhazoval rukama, všelijak se pitvořil, mnohokráte zničehonic řval hurá a opakoval: „Ty vole, to byl mazec, to byl mazec!“ Pak prohodil něco o podobnosti s harakiri hrdiny Envy a zmizel neznámo kam (asi zase na jedno další legendární turné). A musím mu dát za pravdu, téže samovolně při poslechu CéDé volám hurá, avšak velmi potichu, abych zbytečně nepřehlušil hudbu (i když to bych musel řvát jak mnohonásobný pratur), která se na mě bez jakéhokoliv slitovaní hrne ve víru nejbolestnějších emocí.

Ema Camelia vytváří hodně intenzivní dark emocore (buky by určitě napsal emo screamo), jehož špinavost dokážou rozříznout jen tóny kláves, které jsou se zpěvem jedni z hlavních viníků výsledného pocitu totálního zmaru. Avšak ani ostatní spolupachatelé se nemají zač stydět, bicí jsou nervózní tak akorát, basa nejvíce znatelná v klidnějších pasáží a kytara vřískající velmi hluboko. Kapela svoji hudbu vytáčí do nejvyšších možných otáček, kdy drtí vše široko daleko, ale nebojí se zpomalit a ukázat i svou něžnější tvář, ale i tak plnou šrámů a podlitin. Musím se pozitivně vyjádřit o všech skladbách, každá má svoji jedinečnou atmosféru, každá je originál, který nezapadá mezi ostatníma, ale chce to trpělivě poslouchat. Na zvuk nahrávky jsem si musel chvilku zvykat, neboť je z rodu nepříliš průzračných, postupem času však jeho zatuchlou hnilobnost považuji za klad, neb sedne Emě jak pověstný hrnec na prdel. Rád bych někdy srovnal CD s živým vystoupením, jelikož mám pocit, že z nahrávky úplně čiší živelnost tolik ceněná při koncertech. Kdo doufá, že Ema Camelia nechá vaše personální démony odpočinout, tak se vrchovatě mýlí, neboť mám dojem, že je jak rukavice, kterou si navléká smrt a její bratranec strach.

Ema Camelia – Záře
Ema Camelia - Glasgow Coma Score