Autor: 72 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Absolute Design

ENGEL - Absolute Design

Přesně takhle to dopadá, když se člověk na něco moc těší. Tuhle pětičlennou formaci z švédského Göteborgu jsem do vydání tohoto debutu považoval za hodně velkou naději a už už jsem si mnul ruce, že zas konečně někdo pořádně nakope prdel přemnoženým [čti n(emo)žným] trendy "metalcorovým" partičkám a ukáže, jak se hraje moderní a maximálně energický metal. Však taky sestavu netvoří žádní náctiletí vyjukanci, kteří by se ve zkušebně sešli po pár měsících seznamování se se svými nástroji, ale o protřelé kojoty švédské metalové scény (obsluhu kytar Engelina a Sunessona bude asi většina posluchačů znát z Gardenian/Passenger/In Flames, resp. The Crown, basák zase nedávno prchl od Evergrey a spolu s bubeníkem zapojil svoje údy i v deathmetalových symfoniích The Project

review_946_px2

Hate MCMXCIX). Před vydáním této desky se Engel dokázali zviditelnit dvěma výbušnými demy z roku 2005 a 2006 v produkci Anderse Fridéna (In Flames) a mixáži famózního Tue Madsena. Pro produkci a mix Absolute Design si ale zvolili (pro mě nepochopitelně) až příliš často preferovaného Daniela Bergstranda. A ouha. Dostáváme se k jádru problému tohoto kotoučku. Tam, kde jsou dema dotažena po stránce zvuku a aranží do dokonalosti a svým profi zpracováním dokáží člověka přibít k zemi, oficiálně vydaný debut za ním pokulhává o několik koňských délek. Výsledkem je to, že dlouho očekávaná deska zní oproti demům v podstatě jako demo (paradox, což?).
Kytarové hradby už nikoho neroztrhají, protože jsou sice hutné, ale jaksi bezzubé, bicí ztratily tlak a zvukovou explozivitu, industriální samply, syntézy a loopy mechanických kytarových zvuků jsou ztraceny v nenávratnu, nebo skryty hodně pod povrchem. Zpěvák, který mi svou neurotickou výbušností na demech připomněl Michaela Bøgballeho (kdysi Mnemic) se taky o dost zklidnil, resp. nedostal tolik prostoru, aby ukázal, co všechno v něm vlastně je. Skladby tak celkově nemají ten pořádný groove jako jejich demáčové podoby a i tam, kde ho mají, vše zní svým způsobem nečitelně, slitě a jaksi zahuhlaně. Chybí tomu zvuková konzistence a při poslechu máte pocit, že se všechno tak nějak rozpadá. Prostě Bergstrand. Engel navíc jakoby na desce ubrali plyn, zjednodušili některé skladatelské postupy a i tak trochu "vyměkli".
Nedokážu si totiž vysvětlit, proč spousta vynikajících skladeb z dem se na desku vůbec nedostala a jiné byly zbytečně překopané (změněný refrén v Calling

review_946_px3

Out, nebo v Trial & Error - původně pojmenovaná Walk the Wounded). Změny bohužel potkaly i našlapanou The Perfect Seed (přejmenovanou pro změnu na The Hurricane Season). Ten, kdo si tak o Engel kdysi udělal obrázek jako o dravé a agresivní metalové naději, bude teď nejspíš (mírně řečeno) rozladěn všemi těmi nicneříkajícími a jalovými (a zbytečnými) kytarovými pobrnkávačkami a nezvykle plačtivými vokály.
Abych ale jen nehanil, a trochu vysvětlil svoje konečné hodnocení - i přes to zklamání a rozčarování, které mi Engel svým debutem připravili, musím uznat, že pokud k Absolute Design přistoupíte bez předchozí znalosti demosongů, dostanete celistvě působící album plné kvalitních a zajímavých nápadů (i některé novější věci, jako Next Closed Door, Propaganda, nebo Scyth, stojí za to), album, které má znatelnou uměleckou hloubku a na rozdíl od spousty jiných podobně laděných záležitostí bez pachuti kalkulace a sezónní "dočasnosti".
Celek jako takový se tak neposlouchá vůbec špatně a pokud si hoši napříště pořádně ujasní odkud pochází, co chtějí hrát a čeho tím chtějí dosáhnout, myslím (doufám), že pro ně nebude problém navázat na svojí původní formu a konečně pořádně rozkopat ksichty všem okolo...

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Engel

aktuálně

diskuze