Českej sludge? Hlavní jeho charakteristika je, že ho moc není. Za svejch dvacetdva let Češství (pravda, prvních třináct se nepočítá, páč jsem poslouchal trošku jiný hitovky) jsem doopravdy moc sludgeovejch projektů v našem rybníčku nenapočítal, ještě míň těch zábavnejch. Poslední dobou se nicméně rybníček pomalu začíná měnit v rybník a v současný době moderní, depresivně kytarový vazby si pomalu hrabou nory i u nás. To je případ i FDK a jejich novinky, i když pro spravedlnost dodávám, že už se na scéně pohybujou nějakou tu dobu.

Co je k dobrýmu bahnění potřeba, je dobrej, nebo aspoň unikátní zvuk, ideálně obojí. Což, při vší úctě, není u nás zvykem. U FDK ale musím jen uznale pokývat hlavou a přiznat, že i u nás to jde, zvuk považuju dokonce za nejsilnější stránku nahrávky. To neznamená, že nahrávka sama o sobě je špatná. Má všechny super atributy, který jsou k super bahnění potřeba, masivní kytarový stěny stěněj, melancholický brnkačky brnkaj, dohromady stěnobrnkaj, prostě tam je všechno, co je ke správnýmu svěšení hlavy potřeba. Ale bez zvuku balancujícího na hraně doomu a screama, které dělá všechny ty postupy tak intezivní, zamyšlený nebo zamyšlenzivní, by to stejně celý spadlo do krabice “pěkný, třeba se k tomu někdy vrátím, ale spíš ne”. Ale FDK nikam nepadaj a jsem za to rád.

Nesází se na žádnou primitivistickou špinavost s ultrapomalejma rifama, který z vás vysajou duši. Místo toho se zaměřujou na lehčí, melancholicky, emotivní skály, s kouskama post rockový meditativnosti a screamo zoufalství, ale pořád s kořenama pevně zapuštěnejma ve sludgovejch mokřadech. Trošku mi to připomíná nedávno recenzovanou Vanessu Van Basten, taky zvuk čistej jak křišťál, taky často nějaký kytarový brnk brnk v pozadí, i když celkově je Borderline o něco víc zatěžkanější.

Nebudu recenzi nijak dál natahovat, akorát bych spadnul do klišovitejch metafor, do kterejch padám pokaždý, když se mi do ruky dostane podobnej typ muziky. Ne přehnaně originální, ale od srdíčka a s perfektní produkcí. Troufám si tvrdit, že lepší v Čechách ve svým ranku nenajdete.

Czech sludge? Ever heard about it? I haven´t and I am Czech for something over 22 years. Now here comes something interesting that claims to be in this genre. One wouldn´t expect too much before hearing it. To make a good sludge that really forces itself upon you, you need a good, or unique sound, or both at the same time (the best variant obviously) and Czech recording studios usually don´t provide such a necessary quality.

But in the case of FDK, surprisingly, the sound is, possibly, the strongest part of the record. Not that the other is bad on the contrary. It has all the cool attributes that you would seek in cool sludging fun, the forceful massive parts, the melancholy guitar pickings, the mixture of those two, the…, well that’s basically all you need for sludge right. But without the sound of the guitars that is somewhere between scream and doom metal, that makes the figures so intense, or thoughtfull, or both, it would just fall into the millions of “nice but I won´t listen to it again” sludge projects, that end somewhere in dusty shelves. But FDK don´t fall anywhere and for that I am glad.

They don´t bet on any primitivistic dirtiness with ultraslow guitars to wear your soul out. Instead they opt for a lighter, melancholic, emotive scales, here enjoying post-rocky influences, there a bit of scream desperation, but still firmly rooted in sludge marshes. It reminds me of the recently reviewed Vanessa Van Basten, crystal clear sound, often some guitar pickings in the background, though a bit more heavy.

Won´t really try for anything more, as I would only fall into the cliché metaphors in which I always fall when reviewing this kind of music. Not overtly original, but heartfelt, well composed and with perfect production. Won´t find any better in this genre in Czech Republic I dare say.