Pekelná kuchyně

Forgotten Silence mají novou desku, hurá! Dalších šest let uběhlo jako voda a šestá deska o šesti hlavních chodech a šesti žroutsky prosamplovaných svačinkách a přesnídávkách (skoro; Bouffe á Table! je jen pětivteřinová pičovina na úvod, che) je na světě. A Forgotteni po The House Of The Spirits opět sahají pro inspiraci do filmu. Tentokrát do Velké žranice. No, a jak to jen říct, lze v případě této kapely a takové lahůdky kritizovat?
 
Žranice pro všechny

Aby bylo jasno, Forgotten Silence natočili dobrou desku, kterou, troufám si tvrdit, natočila-li by jiná kapela, by byla solidně poslouchána a dalším kapelám předkládána jako matrice. Proč? Protože FS tentokrát přišli s deskou, která, odmyslíte-li si spoustu meziher a jejich klasické „natahovací“ pasáže, je poměrně přímočará a na jejich poměry až nekomplikovaná. Takže problém je (já mám) jen ten, že borci z Rosic (a blíže či více vzdáleného okolí samozřejmě) za sebou mají alba, která vždy byla absolutně nepředvídatelná a nejela v jedné hlavní linii. V žádném případě ale netvrdím, že La Grande Bouffe je předvídatelné. Bylo-li by to tak, nebyli by to už Forgotten Silence.
 
Trochu přikořenit

Na vině je hnedle několik věcí. „Velká žranice“ je stůl nabitý nejrozličnějšími pokrmy, ale ty jsou furt tak nějak určeny pro širokou veřejnost. Celá žranice je prostě k sežrání a dá se říci, že jen v několika málo místech nechutná. A to je možná trošku problém. Mám totiž rád, když mi Forgottni ke trávení staví překážky. Buď je to tak, že se FS desku povedlo tak perfektně zkomponovat nebo je prostě oproti předchozím dílům až moc přístupná. Dále mi trošku nesedí zvuk kopáků, jsou trošku chemičtější (slechněte Les Collines De Senyaan pt III) a pak věc, že to nejavantgardnější, odmyslím-li od již standardně složitě instrumentální interpretace (bubny Čepy musím vyzdvihnout, dává fakt šílený věci), jsou na albu klávesy. Sice jim základ často vytvářejí kytary, ale bez nich (a bicích) by muzika na desce byla poloviční. A tím se dostávám k tomu, že bych trošku víc očekával od práce hlavních rytmických kytar, které jsou dobře zaranžované (Hyenik podkrucuje, vazbí, kváká…), ale pro tak obsáhlou muziku, jakou FS hrají, bych si představil víc než zasekávačky a thrashové experimenty; berte mě s rezervou, je tu toho víc.
 
Hrnce kovové, pánve litinové

Hudba na La Grande Bouffe se totiž zas vrátila hodně k metalu, dokonce snad místy i historicky víc než bych očekával. Ale to není vůbec na škodu, album tak dostalo na razanci a spádu, otevřely se jiné (snad až deathmetalové) prostory - sype se pořádně a vlastně jako nikdy předtím; námrd je to místy pořádnej! Tak aby ne, jak je u FS zvykem, i nová deska je reprezentuje novou sestavou.
 
Zdeněk a jeho tým

Základ Krusty a riffař Medvěd zůstává, pro Čepu a „navrátilce“ Martyho je tato deska od Kro Ni Ka už také druhá, takže u druhé kytary, jak už jsem napsal, přibyl Hyenik a u mikrofonu, nepočítám-li hostujícího Bruna v Aalborg, Satyr, jenž do Forgotten přinesl prozatím asi nejbarevnější vokály (chrocht, řevy i čistý zpěv).
 
Bon appétit

La Grande Bouffe je od dob nadzemského a přelomového alba Thots pro posluchače rozhodně nejpřijatelnější verzí hudby těchto po širém světě (Brighton, Aalborg) se inspirujících poplašených Moraváků. Deska je silně kompaktní, neuvěřitelně drží pohromadě a skvěle se poslouchá. A jako vždy, ani tentokrát Forgotten Silence na několika místech nezapomněli na svou minulost… ano, i tentokrát jsou na albu drobné reminiscence děl minulých. Usaďte se, je prostřeno. Dobrou chuť.