Nejenom headbangem a sypáním je člověk živ, a proto bych si v téhle recenzi dovolil místo do rozbouřených metalových moří zabrousit do poněkud klidnějších, přemýšlivějších vod. Ale ono občas není na škodu si užít poklidnou slunečnou plavbu místo té agresivní, vichrem a deštěm zmítané, kdy se každou chvílí převalí ničivá vlna přes palubu.
To ale neznamená, že by hudba Friendly Bears byla bez napětí a energie. Nezřídka se voda také rozbouří, zneklidní a loď sebou začne pořádně škubat. V těchto okamžicích přitvrzují bicí, nastupují složité rytmy, kytara pracuje chaotičtěji, napjatěji. Ale po chvíli se voda zase uklidní, bicí utichnou, kytara zjemní, přidá se majestátní zasněná melodie trubky a atmosféra se zklidní, můžete si pěkně v klidu popřemýšlet. Plavba na lodi Friendly Bears ovšem zdaleka nenabízí jen tyto dvě

polohy, hudba mezi nimi často balancuje, přelévá se plynule z jedné do druhé, skladby jsou pečlivě vystavěné a vygradované. Zdaleka ne vždy hrají všechny nástroje pohromadě, velmi často se navzájem střídají, tu hraje trubka, tu kytara, pak najednou obě dohromady, přidají se ještě bicí, vkrádá se napětí a neklid, ale najednou se trubka s bicími odmlčí a už, kytara zklidní, vykrojí pár hezkých melancholických melodií a pak se nad ní znovu přidá trubka se zasněným jazzovým sólem… Kytara je po většinu alba akustická, jen v nejvypjatějších momentech si pomůže zkresleným, agresivním zvukem, bicí jsou také velice proměnlivé, občas znějí tvrdě strojově, pak zas jen hladí činely, zkrátka hudba je skvěle technicky zvládnutá u všech nástrojů, čas od času se vyklubou v pravdě

ďábelské rytmy, přechody a kytarové vyhrávky. Nechybí i nějaké ty vokály (obzvláště ženské party se mi dost líbí), což jen přispívá k rozmanitosti alba.
Když se všechno, co jsem zatím napsal, dá dohromady, vychází z toho velice rozmanité přemýšlivé album plné zajímavých nápadů a neotřelých melodií, které dokáže jak pohladit, tak i řádně zneklidnit.