S troškou rozpaků a přiznám to, s nedůvěrou, jsem přistupoval k posledním GNU. Kapely, která se nějak podezřele dlouho drží příšeří klubů a poctivého diy přístupu. Jako sírou čert mi GNU taky voní duchem undergroundu 90. let, takříkajíc ekonomického undergroundu. Sado-baso zvuk navíc při mnoha živých vystoupeních kapelu trošku zrazuje, takže ani koncert, kde jsem z novinky ochutnal, kalíšek optimismu nenaplnil, spíš zůstal úplně prázdný.

Tolik k předsudkům, které mnou rezonovaly do ticha, ve kterém se cd roztáčí… a najednou… trky trk! Jako dostat od kozlíka do ciferníku!
 

Klišé o energii, o voltáži, o sevřenosti alba vynecháme. K dunění GNU, které se hned v úvodních vteřinách rozpoutá, by se ostatně nějaké politicky korektní recenzentské jemnosti vůbec nehodily. Stejně tak se nebudu rozepisovat o tom, jakou štreku kapela ušla od počátků. Raději přímo k jádru: Album Epochal je valivá deska s maximálně nabasovaným zvukem, která semele co se jí postaví do cesty. Přímočarost je pro někoho synonymum k nudě, přinejmenším v případě GNU ale tahle rovnice rozhodně neplatí. Neustávající tepot bicích a celkově podivuhodně temná atmosféra mě občas drží jako kobří jazýček malého zajaca.

Za geniální považuji jednoduché až heslovité texty, které pozvedají, co si budeme zastírat, instrumentálně nikterak převratný výkon vysoko nad průměr. Propojení textů s hudbou ve zpěvákově bolavém krčku je perfektní a co se mě týče, nevzpomenu si, že bych někdy slyšel tak dokonale ladný český zpěv u rockové kapely.

Těžko se pouštět do nějakých zapeklitých rozborů tam, kde není krkolomných hrátek a kde se sází především na emoce, na chuť poslechnout si rázný rock a protřepat dečku. Skutečně, Album Epochal počítá s chutí posluchačů, nechce přesvědčovat. Už při prvních minutách jeho naléhavost buď upoutá, a je rozhodnuto… Nebo hřmění bas, tlukot rytmického srdce, řezavá kytara a (znovu to musím zdůraznit) vynikající zpěv odradí přílišnou, nepolevující intenzitou.

Ne že by snad deska byla bez chyb, například zvuk kytary je trochu v pozadí a to bodlinky lehce přičísne. Snad až příliš prosté aranže, absence dramaturgie a sázení vlastně stále na stejnou kartu možná snižují trvanlivost alba na repeatu. Ale chtít hlaďoučký povrch od kamene, který vám někdo hází na hlavu, je požadavek tak trochu mimo. .:. 8/10 (pro cizince však jen 6/10)