Nová deska by měla znamenat novou definici post-rocku, novou naději pro skomírající žánr a další klišé. Nebo snad bude lepší ignorovat kontext, zapomenout na deset let od posledního alba, během kterých z GY!BE čerpala až vznikala celá post-rocková (druhá) vlna, a hodnotit kapelu, která se k post-rocku příliš nehlásila a celkově fungovala spíš ve vlastním světě, čistě v rámci její tvorby?

Především, tahle hudba není vůbec nová. Alleluiah! Don’t Bend! Ascend! obsahuje čtyři skladby. Dvě jsou složené po comebacku, dvě se hrály už před ním. Ovšem ty nové jsou jen několikaminutové drony, které by se třeba na Lift Your Skinny Fists Like Antennas in Heaven bez problémů ztratily v intru nebo outru. To podstatné se na Alleluiah odehraje ve dvacetiminutovkách Mladic, dříve Albanian, a We Drift Like Worried Fire, dříve Gamelan. Každá z nich vlastně ukazuje jeden extrém Godspeed.

Před popisem výchylek bude vhodné přiblížit normu. GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR hrají post-rock, což neznamená krotké vybrnkávané emopísničky, ale dvacetiminutové zvukové masy, ve kterých je zásadní práce s napjatým očekáváním a gradací vedoucí k jeho naplnění, případně rozplynutí v nic. Nehrají v klasické rockové čtveřici, ale v osmi, se třemi kytarami, každá s desítkami efektů, což zaručuje originální a masivní zvuk. Godspeed tvoří apokalypsu, kterou problikává nápis „HOPE“. Zoufalství a nádhera. Jen naprosté minimum hudebníků se blíží jejich naléhavosti či jejich schopnosti posílat do transu. Tak tomu bylo v letech 1997-2003, zpět k současnosti.

V první skladbě pojmenované Mladic ubylo různých komplikovaných oklik, zastávek a návratů na cestě k onomu (jinde třeba deset minut) očekávanému extatickému výbuchu a následné jízdě na rázové vlně a vytvořili svoji nejpřímočařejší skladbu. Kytarový nájezd po úvodních dronových plochách je zvukově mnohem tradičnější, než je u kapely zvykem, dokonce lehce westernový, podporuje ho rovná úderná rytmika, tradičně upozaděná basa tentokrát vystupuje. GY!BE nikdy nezněli tak moc jako Swans (dlouhé věci na Soundtracks nebo Avatar). Hypnóza repeticí se sčítá s tradiční hypnózou gradací; tohle je nejtvrdší věc Godspeed a díky tříkytarové zvukové hradbě slušný nátlak v jakékoli kategorii. Přibližně v půlce Mladic graduje do likvidujících bombastických nájezdů, po nichž už skladba víceméně poklidně směřuje k tichu, aniž by v té době nudila.

We Drift Like Worried Fire naopak patří k nejlyričtějším skladbám GY!BE. První polovina skladby je vyloženě krásná a nepřesahuje ani v hlasitějších pasážích do extrémů; jakoby v táboře Godspeed pro jednou zavládla spokojenost. Na jednostrannost jsou však GY!BE moc velcí. Zlom přichází s činelovými přejezdy, za které by kterýkoli soundtrackář obětoval ženu i s dětmi a psem, a vrací se napětí.

Tahle komplexnost je skvělá. Pankáči Godspeed křičí do světa o bídě, korupci, zlu mocných a stále horším životě, ale zároveň si uvědomují svou naivitu: „Do people like me just take you too seriously?“ „Probably.“ (guardian.co.uk). Samotná zmínka o punku je v kontextu jejich tvorby lehce ironická. Temnota současnosti jim nebrání pořád držet transparent s nadějí. Patos Godspeed You! Black Emperor není patosem Mogwai nebo Mono. Přes aktuální lehký příklon k proklamované lidovosti, blíže k rockovému, méně aristokratickému zvuku, se nikdy neztrácí ve sladkém kýči, na to jsou moc nároční a originální; proroci a králové.

Alleluiah! Don’t Bend! Ascend! zachycuje GY!BE víceméně na místě, suverénní v práci s vlastními formami a především opět nesmírně působivé. Skladby nejsou propracované do takových detailů jako dřív, občas vyvstává nepříjemná otázka, jak budou naživo znít pasáže podpořené na deskách klávesovými sbory nebo orchestrací, ale tyto drobné neduhy vyrovnává nová lehkost a radost z hraní.

„Novinka“ nevypovídá prakticky nic o současné schopnosti kapely skládat, víc snad naznačí nová kompozice Behemoth s mamutí stopáží 45 minut, kterou teď GY!BE hrávají naživo. Alleluiah je jen velice příjemný dárek pro vytrvalé fans od jedné z nejpůsobivějších kapel vůbec. A o tom se budete moci přesvědčit již v neděli 11.11. v pražské Lucerně.