Jsem docela rád, že mi tahle nahrávka přišla pod ruce tak brzy po hodně nepovedeném tribute bývalé domovské kapely Vlasty Henycha. A ještě lepší je, že mi tahle krátká (ale úderná) deska spravila chuť!

Ale pryč už od Törru, nastává doba Henych 666. Vlasta připravil v celkem krátké době pro fandy black/rock’n‘rollu první EP. Neponechal v tomto směru nic náhodě a dotáhl vše (včetně nahrávky samotné) k dokonalosti. Promo fotky, klip, merchandise, web atd.

Pečlivě vybral nové spoluhráče a natočil s nimi čtyř skladbovou ochutnávku pro všechny nedočkavé. A i když nerad, opět se vrátím obloukem k tribute resp. coverům. Je to zejména z důvodu, že CD tvoří rovnou z poloviny. Ano, je to tak. Henych 666 vám dodávají dva zbrusu nové songy plus dva velmi vypečené covery. A autor vybíral od srdce, o to víc je to z atmosféry obou znát.

Ale začnu pochopitelně dvěma kousky z vlastní dílny. Zakrev celou kolekci otevírá. Může vám v hlavě lehce evokovat nahrávky Törr, ale…z celého projevu to dělá hlavně nezaměnitelný vokál, který zná celá tuzemská metalová obec jako své boty. Hudebně je to víc r’n‘r, prostě podle gusta samotného guru. Příjemné, ač nijak extravagantní. Prostě klasika s pěkně vygradovaným finále. Live to bude určitě
oblíbená pecka.

Druhý kousek Psychonaut jede ostřeji. Henych v něm prosí o výstřel sebe samotného kamsi na měsíc a určitě mu to můžete věřit. Jednoduchá vypalovačka, která rozhodně nikoho z fandů neurazí. Kapela hraje strojově přesně a celkově to působí více než profesionálně. Nečekejte žádné stylové kotrmelce, spíš jakési pokračování předchozího „angažmá“, ze kterého byl tento pán ne právě vybíravě vyhozen.

Paradoxně ještě lepší pocit mám z obou předělávek. Už když jsem viděl výběr songů, zarazil jsem se. Hlavně proto, že Kurtizány z 25. Avenue jsem měl v době alba Ubiquity velice rád a tak jsem byl až nervózně zvědav, jak se s tím Vlasta popasuje. A udělal to s naprostou grácií. Energie, jakou do skladby kdysi narval Simon, dokázal nádherně přenést i do své verze. Hudebně (jak jinak) na jedničku.

Druhý cover (a zároveň klip) jsou Magické noci od samotných Plastic People. I tady dostala píseň zcela nový rozměr a minimálně jí to neublížilo. Na EP najdete (nikde zmíněný a tedy pěkně ukrytý) klip, ke kterému snad jen tolik, že je prostě…svůj. Zkuste ho.

Za muziku, image a vše ostatní by nejvíc odpovídala známka 6.66, i když hodnocení bych se pro tentokrát nejradši zdržel. Na to je zde materiálu (vlastního) zatím málo.