Autor: 92 Uživatelé: 81 Tvé hodnocení: hodnoť
No Holier Temple

HEXVESSEL - No Holier Temple

Mathew Joseph McNerney aka Kvohst skoncoval s Code i Dødheimsgard a jal se rozvíjet svůj skladatelský talent na poli psychedelického, okvltního, neo-pohanského folk/rocku. Album je celkově provázané a soudržnější než debut a nenacházím na něm slabé místo. Příjemnost. Zasněnost. Les.

HexvesselCopak nám to ještě v letošním pozdním létě vyšlo zajímavého? Jak začít… Mathewa Josepha McNerneyho (aka Kvohsta) přestalo bavit řvaní v Code a Dødheimsgard. Už na posledních deskách obou kapel bylo znát, že ho baví zpěv a hlavně ukázal, že na to má. Odešel do finských Helsinek, kde si mj. otevřel hudební klub, a jal se rozvíjet svůj song-writerský talent na poli psychedelického, okvltního a… ehm… „neo-pohanského“ folk/rocku. Loňská deska Dawnbearer, na které spolupracoval s členy kapel jako Guapo, Mothlite, Krugers Medbragte a Virus (kterým Mat napsal na poslední dvě desky texty), nabídla pestrou kolekci skvělých písniček. Na některé jsem si i vypěstoval slušnou závislost. Ať už šlo o veselejší „odrhovačky“ nebo posmutnělé balady, byla zde více než patrná inspirace starým anglickým folkem, psychedelickým rockem konce 60. a 70. let, občas i gospelem nebo country. Jako vodítko pro hledání inspiračních zdrojů Hexvessel může posloužit i tahle kompilace.

Po nějakém tom roce a půl, vyplněném i občasným koncertováním a sedmipalcem Vainolainen, tu máme druhou desku, No Holier Temple. Už obal z dílny Bastiana Kalouse napovídá, že oním chrámem je myšlena příroda, tedy především les a okolo lesa se také celé album tematicky točí. První krátká skladba Heaven and Earth Magic, tvořící jakýsi prolog, by ještě krásně zapadla na album předchozí, po ní ale přichází Woods to Conjure a s ní první změna. Oproti Dawnbearer je zde méně folku, především v těch delších skladbách se ke slovu častěji dostávají zkreslené kytary, stále silně čpící odérem starého psychedelického (hard)rocku a blues a nejpozději v prvním riffu His Portal Tomb si člověk prostě musí vzpomenout na zatěžkané „proto-doom“ či „proto-stoner“ (jak chcete) riffy Black Sabbath, Van der Graaf Generator, popř. některých jejich méně známých současníků. Ke spolupráci si tentokrát Mat přizval členy stoner/sludgeových Dark Buddha Rising a space/psychedelických Galacticka, na jejichž vrub by se možná dalo ono přitvrzení přičíst. Jako autor hudby a produkce desky (o ní dále) je však stále uváděn Mat McNerney, takže jejich autorský podíl je diskutabilní.

HexvesselZmíněná Woods to Conjure si plyne na vlnách příjemné, zasněné melancholie (byť její text a klip – viz níže – působí spíš vyloženě pesimisticky), s dávkou tajemna, Matův skvělý čistý zpěv nás bere hlouběji do nitra potemnělé zeleně, hrátky s dvojhlasy, do toho se přidává najazzlá trubka… Jo, velice „příjemné“ - to je to slovo, které se k No Holier Temple a vůbec tvorbě Hexvessel hodí nejlépe. Velký podíl na tom má i skutečně povedená produkce, asi první letošní deska se zvukem, kterému prostě nemůžu nic vytknout. Na jedné straně zní trochu „retro“ – bere si to nejlepší ze zvuku kapel 60. a 70. let, na straně druhé netrpí nedostatky tehdejší techniky. Je plnější, hutnější, dynamický, všechny nástroje (a že jich tu je občas požehnaně) jsou vyvážené a zní živě a přirozeně. Člověk se může v tom zvuku (metaforicky) rochnit, nechat se jím kolébat, hypnotizovat a unášet do neznáma. Následuje opět kratší folková Wilderness is, housle i klavír symbolizují krásu i tesknou samotu. V A Letter in Birch Bark se ke slovu dostane cinkavý zvuk Rhodesova piana, harmonika (je slyšet! :) ) a balalajka a v Elegy to Goyahkla třeba zase brumle. Delší rockovější skladby se střídají s folkovými s kratší stopáží, neříkal bych jim intermezza, není to výplň, fungují dost dobře samy o sobě. I tak jsou „páteří“ alba spíše skladby jako His Portal Tomb, ve které se skvěle střídá již zmíněný temný „sabbathovský“ riff s nenucenou veselejší pasáží a která ve své druhé polovině evokuje nějaký šamanský rituál a unáší mysl posluchače… prostě „jinam“…

K oné „páteři“ dále patří pohádkově krásná Sacred Marriage. S vokály tu (i jinde) Matovi vypomáhá zpěvačka (a perkusačka) Marja, po třetí minutě asi každého napadne, no jo, The Doors (zase to rhodes piano). Nejdelší skladbou (přes 13 minut) je Unseen Sun, pracující podobně jako His Portal Tomb se stoner/doomovými elementy, hypnózou a transem, což se jí (alespoň u mě) vede více než obstojně. Mezi nimi nechybí odlehčení v podobě Are You Coniferous? s vévodícím akordeonem a „zpěvem opilého trubadúra“ (ani se mi nechce věřit, že je to taky Kvohstův hlas) toužícího po své „pichlavé milé“ :) a klidná „megalitická balada“ Dues to Dolmen.

HexvesselKončit se má zvesela a No Holier Temple končí s na první poslech asi nejchytlavější Your Head is Realing, coverem od Ultimate Spinach (rok 1968), z které se vám hlava i dost dobře zatočit může.

Jak to shrnout… album je celkově provázanější, soudržnější než prvotina, už jen díky zmíněným „páteřním skladbám“, či jakési pomyslné duchovní niti, která se skrze něj táhne a vlastně mě napadá, že na něm nenacházím žádné vyloženě slabší místo. Nejde ale v žádném případě o nic převratného, geniálního, je to možná i trošku naivní, v tomhle žánru nemám asi ani dostatečný přehled, abych mohl srovnávat s nějakou aktuálnější deskou, i tak si myslím, že patří k tomu nejlepšímu, co tento rok vyšlo. Příjemnost. Zasněnost. Les.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

právě dneska jsem koukal, že jsou v jejich top 2012: thequietus.com/articles/10924-the-quietus-albums-of-the-year-2012... mimochodem, nejzajímavější end of the year list, co jsem zatím letos viděl

C93 pořád nic:)) Hexvessel jsou, hm, daleko lidovější, rustikálnější

ale za Offspring ani za níže uvedenou genialitou si nestojím))

fajn rozhovor docela...
thequietus.com/articles/10445-hexvessel-interview

gorth: mj. tam padla otázka: "You can definitely hear that on No Holier Temple. You feel the influence of Comus or Current 93, but equally, maybe, European acts like Sergius Golowin or Amon Duul II..."
MM: Yeah, absolutely. .....
.. takže to asi nebude ojedinělý dojem :), že ses tak podivil... minimálně to k tomu má blíž, než třeba The Offspring
k Sólstafir :))

a ... "We've already recorded another album. .... I expect that to come out in spring or autumn next year, depending on the time we get between playing live."

a mj. koukám, že "Hexvessel have been nominated for two Finnish Grammy Awards! ... Album of The Year a Best Album Cover Art of the Year."

Hexvessel pojedou v dubnu tour se Sabbath Assembly (což dává smysl) ! Roadburn, Varšava... snad to bude i blíž... nebo kdyby se to chtělo jistému pravidelnému návštěvníkovi DBE booknout hmm :)

jo a Sacred Marriage je podle všeho taky cover, od nějaké "new age" divy jménem Carolyn Hillyer, no.. ale od H. to zní líp, u You Head.. je to docela vyrovnaný..

gorth: no.. prostě bych s tím pojmem "geniální" šetřil.. :))

ale Comus - First Utterance dle "nástřelu" zní dost zajímavě, je to teda o dost divnější a jinde než ty folkoidní věci co z té doby znám... vlastně docela šílený, ale fajn :)

   AddSatan: ale ta věc pod tím mi teda moc dobrá nepřijde a zvlášť s tou genialitou bych brzdil :))  
parádní mýtické vyprávění.)

   gorth: 93, ještě aby to evokovalo Currenty, to tak:)  
trochu jo a nenapadlo to jen mě, ono taky záleží jak co z jejich tvorby...

   gorth: ale tak C93 se taky něčím inspirovali) a je to docela jedno  
asi tak.. nebo je to možná ta jejich starší inspirace co tam slyším jako společné... těžko říct..

Comus ne, mrknu... ale ta věc pod tím mi teda moc dobrá nepřijde a zvlášť s tou genialitou bych brzdil :))

od těch Ultimate Spinach mě pár věcí dost bavilo, ale spíš v menšině...
pak si ještě v souvislosti s těmi víc rockovými polohami Hexvessel vždycky vzpomenu na Coven... to je správně okvltní :)

93, ještě aby to evokovalo Currenty, to tak:)

Heaven - no spíš tam fakt slyším ty starý věci... ale tak C93 se taky něčím inspirovali) a je to docela jedno

btw: znáte Comus? asi jediná věc z těch 70s, co mě fakt baví, jiný mají spíš tu a tam fakt dobrou písničku (Incredible String Band, Dando Shaft, Cob)

ale tuhle mám fakt rád... náhodný záblesk geniality ospravedlňující asi 40 let existence kapely.))
www.youtube.com/watch?v=-_MxBgedRJ0

   gorth: ale 92 na příjemnou desku je fakt hodně:)  
Číslíčka :). To máš tak, tohle je prostě zase blízký mě, podobně jako tobě Swans, ta správná "magie", nemám tomu co vytknout, je mi to fakt hódně příjemný, letos s Dordeduh nejlepší deska co jsem slyšel... a slyšel jsem to hodněkrát v delším časovém horizontu a rozmýšlel si to. Někdo dává "svým koním" i vyšší čísla, já se ještě krotil :), ale nic tam genialitou nepřetéká, proto to nedostalo 93 nebo víc :))

ad neofolk, jo s tím sem taky váhal, a určitě hlavně 60s/70s psych folk.. ale třeba Heaven.. mi připomnělo C93, pak je tam ještě pár dalších momentů, ono jako, jak to definovat, kdy je to ještě "oldskull folk" a kdy "neofolk" :)) ? Tohle je taková syntéza se mi zdá,... ale klidně si to "neo" můžem odmyslet, sporný to asi bude...

vcelku souhlas s recenzí, taky mi to přijde vyrovnanější než Dawnbearer; a dost příjemný, ale 92 na příjemnou desku je fakt hodně:)

jinak nevím, neofolk, přijde mi, že to spíš vychází z těch 60s/70s psych věcí. Di6 nebo Sol Invictus tam neslyším

aktuálně

diskuze