Autor: 92 Uživatelé: 81 Tvé hodnocení: hodnoť
No Holier Temple

HEXVESSEL - No Holier Temple

Mathew Joseph McNerney aka Kvohst skoncoval s Code i Dødheimsgard a jal se rozvíjet svůj skladatelský talent na poli psychedelického, okvltního, neo-pohanského folk/rocku. Album je celkově provázané a soudržnější než debut a nenacházím na něm slabé místo. Příjemnost. Zasněnost. Les.

HexvesselCopak nám to ještě v letošním pozdním létě vyšlo zajímavého? Jak začít… Mathewa Josepha McNerneyho (aka Kvohsta) přestalo bavit řvaní v Code a Dødheimsgard. Už na posledních deskách obou kapel bylo znát, že ho baví zpěv a hlavně ukázal, že na to má. Odešel do finských Helsinek, kde si mj. otevřel hudební klub, a jal se rozvíjet svůj song-writerský talent na poli psychedelického, okvltního a… ehm… „neo-pohanského“ folk/rocku. Loňská deska Dawnbearer, na které spolupracoval s členy kapel jako Guapo, Mothlite, Krugers Medbragte a Virus (kterým Mat napsal na poslední dvě desky texty), nabídla pestrou kolekci skvělých písniček. Na některé jsem si i vypěstoval slušnou závislost. Ať už šlo o veselejší „odrhovačky“ nebo posmutnělé balady, byla zde více než patrná inspirace starým anglickým folkem, psychedelickým rockem konce 60. a 70. let, občas i gospelem nebo country. Jako vodítko pro hledání inspiračních zdrojů Hexvessel může posloužit i tahle kompilace.

Po nějakém tom roce a půl, vyplněném i občasným koncertováním a sedmipalcem Vainolainen, tu máme druhou desku, No Holier Temple. Už obal z dílny Bastiana Kalouse napovídá, že oním chrámem je myšlena příroda, tedy především les a okolo lesa se také celé album tematicky točí. První krátká skladba Heaven and Earth Magic, tvořící jakýsi prolog, by ještě krásně zapadla na album předchozí, po ní ale přichází Woods to Conjure a s ní první změna. Oproti Dawnbearer je zde méně folku, především v těch delších skladbách se ke slovu častěji dostávají zkreslené kytary, stále silně čpící odérem starého psychedelického (hard)rocku a blues a nejpozději v prvním riffu His Portal Tomb si člověk prostě musí vzpomenout na zatěžkané „proto-doom“ či „proto-stoner“ (jak chcete) riffy Black Sabbath, Van der Graaf Generator, popř. některých jejich méně známých současníků. Ke spolupráci si tentokrát Mat přizval členy stoner/sludgeových Dark Buddha Rising a space/psychedelických Galacticka, na jejichž vrub by se možná dalo ono přitvrzení přičíst. Jako autor hudby a produkce desky (o ní dále) je však stále uváděn Mat McNerney, takže jejich autorský podíl je diskutabilní.

HexvesselZmíněná Woods to Conjure si plyne na vlnách příjemné, zasněné melancholie (byť její text a klip – viz níže – působí spíš vyloženě pesimisticky), s dávkou tajemna, Matův skvělý čistý zpěv nás bere hlouběji do nitra potemnělé zeleně, hrátky s dvojhlasy, do toho se přidává najazzlá trubka… Jo, velice „příjemné“ - to je to slovo, které se k No Holier Temple a vůbec tvorbě Hexvessel hodí nejlépe. Velký podíl na tom má i skutečně povedená produkce, asi první letošní deska se zvukem, kterému prostě nemůžu nic vytknout. Na jedné straně zní trochu „retro“ – bere si to nejlepší ze zvuku kapel 60. a 70. let, na straně druhé netrpí nedostatky tehdejší techniky. Je plnější, hutnější, dynamický, všechny nástroje (a že jich tu je občas požehnaně) jsou vyvážené a zní živě a přirozeně. Člověk se může v tom zvuku (metaforicky) rochnit, nechat se jím kolébat, hypnotizovat a unášet do neznáma. Následuje opět kratší folková Wilderness is, housle i klavír symbolizují krásu i tesknou samotu. V A Letter in Birch Bark se ke slovu dostane cinkavý zvuk Rhodesova piana, harmonika (je slyšet! :) ) a balalajka a v Elegy to Goyahkla třeba zase brumle. Delší rockovější skladby se střídají s folkovými s kratší stopáží, neříkal bych jim intermezza, není to výplň, fungují dost dobře samy o sobě. I tak jsou „páteří“ alba spíše skladby jako His Portal Tomb, ve které se skvěle střídá již zmíněný temný „sabbathovský“ riff s nenucenou veselejší pasáží a která ve své druhé polovině evokuje nějaký šamanský rituál a unáší mysl posluchače… prostě „jinam“…

K oné „páteři“ dále patří pohádkově krásná Sacred Marriage. S vokály tu (i jinde) Matovi vypomáhá zpěvačka (a perkusačka) Marja, po třetí minutě asi každého napadne, no jo, The Doors (zase to rhodes piano). Nejdelší skladbou (přes 13 minut) je Unseen Sun, pracující podobně jako His Portal Tomb se stoner/doomovými elementy, hypnózou a transem, což se jí (alespoň u mě) vede více než obstojně. Mezi nimi nechybí odlehčení v podobě Are You Coniferous? s vévodícím akordeonem a „zpěvem opilého trubadúra“ (ani se mi nechce věřit, že je to taky Kvohstův hlas) toužícího po své „pichlavé milé“ :) a klidná „megalitická balada“ Dues to Dolmen.

HexvesselKončit se má zvesela a No Holier Temple končí s na první poslech asi nejchytlavější Your Head is Realing, coverem od Ultimate Spinach (rok 1968), z které se vám hlava i dost dobře zatočit může.

Jak to shrnout… album je celkově provázanější, soudržnější než prvotina, už jen díky zmíněným „páteřním skladbám“, či jakési pomyslné duchovní niti, která se skrze něj táhne a vlastně mě napadá, že na něm nenacházím žádné vyloženě slabší místo. Nejde ale v žádném případě o nic převratného, geniálního, je to možná i trošku naivní, v tomhle žánru nemám asi ani dostatečný přehled, abych mohl srovnávat s nějakou aktuálnější deskou, i tak si myslím, že patří k tomu nejlepšímu, co tento rok vyšlo. Příjemnost. Zasněnost. Les.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

nová skladba: www.roadburn.com/2013/04/hexvessel-woman-of-salem-track-premiere/
Yoko Ono cover song prý... 10. 5. nové EP...taková pohodovka, ale snad tam budou lepší... a jedou teď tour se Sabbath Assembly směr Roadburn, ale nejblíž Poznań a Berlín : /

moc pěkný live video
www.youtube.com/watch?v=7BEQKn_F46U

v dubnu jedou tour směr Roadburn, nejblíž ale Poznań a Berlín...

a v květnu bude nový EP

jo, to by dávalo smysl... ten HaEM film je i na youtube a jo, na ten začátek si vzpomínám, ono to působí psychedelicky a vtipně i za střízliva jak na to tak koukám :))

jinak Hexvessel teď budou taky dělat hudbu k filmu
www.indiegogo.com/theworldisburning

btw: hádám, že se Heaven and Earth Magic jmenuje podle filmu Harryho Smithe, což byla zajímavá postavička, například sbíral americkou lidovou hudbu a dělal psychedelické animace už někdy ve 40. letech a jeho smrt v Chelsea Hotelu pak zmínili Coil v Sex with Sun Ra
samotný film je dost zajímavá vyjetost a zjevně inspiruje - Flying Lotus měl nějaký set, kde ho doprovázel, a především - nějaké kratší smyčce z něj jsme se tak hrozně smáli u Mount Fuji:))

tak z těch věcí na konci 80. skládaných Douglasem Pearcem neznám skoro nic, takže možná

folk, jo?
Six Organs of Admittance vydali letos i loni dobré desky, ale doporučuju především Luminous Night a Shelter from the Ash
Currenti udělali loni po těch předchozích rozpačitých rockovějších věcech hodně povedenou Honeysuckle Aeons a letos zformoval Tibet Myrninerest, což taky stojí za poslech
konglomerát Natural Snow Buildings/TwinSisterMoon/Isengrind vydává stabilně kvalitu, letos má každý projekt album... jinak doporučuju úžasné Shadow Kingdom nebo Slayer of the King of Hell od NSB nebo Then Fell the Ashes od TSM
loňská deska DiJ se mi dost líbí
letošní Sieben
letošní Kiss the Anus of a Black Cat, ale to už je někde jinde trochu))
Sylvester Anfang II/Hellvete/...
A Dead Forest Index
Jenny Hval (!!)/Nude on Sand
obě letošní věci Mt Eerie
Matt Eliott - hlavně song Dust Flesh and Bones
Alexander Tucker - hlavně song Glass Axe

   gorth: nejlepší deska roku = Dordeduh?;)  
no možná nejen tohoto heh, ne tak jako, má to i pár slabších míst, na druhou stranu je to fakt nejlepší a nejvíc blízký tomu co od hudby chci za hóódně dlouhou dobu...

he tak na nějaký Cashmore interview jsem kouknul a evidentně (pokud nekecá) dost nedoceněný člen C93 ve stínu Tibeta... každopádně já v té podobnosti narážel max. na něco z let 88-89, možná trochu na něco z "koníčků" atd., ale jo no... pyczoviny...

a někdo nějaký další nejlíp letošní/loňský tipy na psych folk / neofolk / rock cokoliv nějak příbuznýho ? Jak jsem psal.. moc to nesleduju...

nejlepší deska roku = Dordeduh?;)

nechtěl:)
taková zajímavost... pak jsem si googlil inties s Cashmorem (který složil v Currentech prakticky všechny jejich nejlepší věci) a mj. tam vypadlo:
Are there any folk artists that are of interest to you?

To be totally honest, I detest folk music, none of it interests me in the slightest. Because in the past I’ve made music with acoustic instruments people often seem to view it as something connected to folk simply because of the sound.

... což mi dost zapadá do toho, co jsem napsal níž o lidovosti HV

ale tak píčoviny, že jo:) jinak ty rozhovory byly hodně fajn, Cashmore je skvěle suchej, rozumnej (asi dost protiklad esoterického Tibeta) a upřímnej

   gorth: nejzajímavější end of the year list, co jsem zatím letos viděl  
já to moc nesleduju, ale z toho co jsem zahlédnul fajn tipy, pár věcí znám a na pár z nich jsem se chtěl kouknout... jen teda tu úplně nejlepší desku roku tam nemají : / :))
   gorth: C93 pořád nic:)) Hexvessel jsou, hm, daleko lidovější, rustikálnější  
tak si je tam neslyš no :)), doufám, že jsi nechtěl použít slovo "vidláčtější" :), ne jako trochu jinde to je, každopádně mi šlo spíš jen o takový C93 "závan", resp. "neofolkový závan" asi ve 3 skladbách, ne že bych tam cítil nějakou silnou inspiraci / podobnost atd. a taky záleží jak co z jejich tvorby... detaily..

aktuálně

diskuze