Tak toto asi nebude jednoduché, protože pro mnohé, po pádu Krabathoru, je Hypnös náš deathový top a kdekdo novinku Rabble Manifesto asi hodně očekává. A když se tak kouknu po webu, tak třeba u domácích Metal Swamp byla novinka ohodnocena na 95%, s čímž nemohu vůbec souhlasit. A proč? Jednoduché… . .
. . …protože předchozí album Revenge Ride nabídlo hodně pohodovej a nadprůměrnej death metálek chvílemi zavánějící až temnotou, kdežto novinka Hypnös mě prostě zklamala prakticky na plné čáře, jelikož nenabízí ničeho výraznějšího ani v rámci kapely, snad až na pěkné použití “toho“ (epičtějšího) akordu. Rabble Manifesto je pak jen ortodoxním průřezem metalových směrů death a thrash s takovým jakoby floridským odérem. Skladby nejsou sice úplně zlé, ale postrádají jakýkoli úúfff-ušní zásah, který by zůstal a zasekl se v hlavě. Chybí zde razance či průraznost, je to takové moc umělé.
. . …protože stejně jako staré, tak i to nové logo se ke kapele nehodí a přinejmenším působí dětinsky - amatérsky.
. . …protože kapela nahrávala v Německu za asistence “věhlasného“ Harrise Johnse, ale produkce, ač čistší a křišťálovější než na Revenge Ride, má sice příjemný zvuk, který by se dle mne dal krásně spíchnout i v Exponentu-Shaarku-Haciendě-Hostivaři…, ale je jakýsi nedynamický a navíc ho narušují podivně natrigrované přechody bicích, které jsou ze zvuku vytržené a nesoudrží s ním.
. . …protože již Swage (divize Reblack) v reklamkách na cédé uvádí, že máme očekávat neočekávané a budeme překvapeni. Ano, to opravdu ale budeme, tedy alespoň my, kteří jsme očekávali, že Hypnös, když už Bruno sáhl i po úpravě jména

na moderněji znějící přehláskované o, takto učiní i v rámci hudby kapely a že se za ty tři roky někam posunou, ale spíš opak je pravdou - nestalo se tak. Hypnös se tedy pravděpodobně podaří překvapit pouze fans kapely, anebo ty, kterým klasická a snad i ortodoxnější forma, mohu-li říci, antikrisčn death kovu 100%ně vyhovuje, protože překvapením na Rabble Manifesto může být tak… .
. …zasazení hostujícího čistého zpěvu (připomíná Petra Koláře z Arakainu) v předpředposlední a poslední (ta je i hudebně hodně jiná – epičtější, téměř nedeathová a s klavírním úvodem) skladbě, užití občasného samplu (ale třeba zvony bych v roce 2005 neočekával – nájezd v Cleansing Extrema). Některé skladby (9 > 10) jsou jimi pak navíc i nepospolitě a trochu nešetrně spojeny. V rámci Hypnös jsou zde samozřejmě i intra/outra, která jsou často proslovy různě choromyslných lidiček, záznamy ze zpráv atd.
. …Brunův nablacklejší vokál, který se mi ale moc nelíbí, což je škoda, protože na předchůdci to bylo docela hluboké.
. …death kov tentokráte načichlý i black špínou, což ale neshledávám negativním, ale snad ani pozitivním, protože hudbě to nijak neškodí, ale ani ji to výrazně nepomáhá.
Co tedy dál? Již jsem toho řekl dost, hlavně v první části. Krom toho, co vše jsem

uvedl, slyším v Brunově sebrance vlivy Napalm Death z období Harmony, starší valivější kousky Monstrosity nebo třeba Obituary, ale klidně i Dimmu Borgir. Motivy se ve skladbách několikrát opakují a někdy se dá i předvídat, což bych od naší přední -a vlastně i světovými pódii ošlehané- formace nečekal, a proto, když si budu chtít pustit Hypnös, bez nejmenších debat sáhnu po eLPé předchozím, protože to nabídlo daleko agresivnější, uvolněnější a především zajímavější a neprůměrný materiál. Škoda…