Pozn. pro milovníky krátkých recenzí – jděte rovnou na poslední odstavec.

Tak i ke mně se po čase dokoulelo tohle CD, jedno z vlny německých death metalů vycházejících z hardcore zázemí. Vždycky mi při pouze letmé znalosti Lifeforcových věcí zaráželo, kde se bere ta popularita? Caliban dokonce bodují v jakési německé hitparádě… Když jsem WIMT poprvé zaslechl, první kapela, která mi vytanula na mysli byli The Haunted. Podobně našlapaný zvuk, jaký švédi předvedli například na shindy festu 2001 je jeden z nejsilnějších momentů alba. Musím uznat, že takhle nařezanej death mödl jsem už dlouho neslyšel. Hlava se mimovolně začíná pohupovat do rytmu, začínám pomalu chápat, co všichni na lifeforce lopaťárnách vidí. Tenhle 666 deathcore je asi tím nejlepším soundtrackem k brutálnímu moshování, při kterém lítají končetiny. Těžké záseky, pomalu se rozjíždějící vály, velmi dobře zboostrované kytary, které často přechází k minisólům. Je to hlavně o rychlé pravé ruce, řekl bych. Prostě na mohutných a dobře zvládnutých kytarách je ta hudba postavená. Trošku slabší je oproti tomu nazvučení bicích. Ne že by byl Matthias pomalý nebo špatný, sype jako pravej bramborář, ale slyšet ho není tak dobře. Na rozdíl od lidí, kteří odvozují hodnocení alb výhradně od výkonů bubeníka mi to nevadí…
Vokál je klasické hrubé sýpání, krákorá v angličtině. Texty sem u céda neměl a sám bych nevěřil jaký je problém je najít na netu. Po delším čase se nicméně zadařilo…no jak bych to řekl…nomen omen. Já osobně s jejich postoji sympatizuju, ale už jsem vzdal snahu vám je tu přibližovat. Jsou hodně militantní, trochu naivní, hodně radikální, proti válce, útlaku, CIA, proti nebi, proti církvi, pro vegan, pro satan :o)) (ten smajlík berte v úvahu.)
Jediné co je na albu totálně nezvládnuté je dramaturgie. Neslané nemastné vály jsou jako první, nejlepší vály jsou zhruba v polovině (5,6) a konec je opět poměrně mdlý. Osobně bych naprosto překopal pořadí a ubral 2-3 skladby, beztak toho HSB vydávají v poslední době víc než dost. Čím víc melodiky a blegmödlově laděných pasáží, aniž by ztrácceli energii a švih, tím víc se mi líbí, tam kde prim hraje pouhé řezání do (sice super nazvučených) kytar, tam jdou body dolů. Dost se mi taky líbí, že se kapela neutápí v prstolamné technice a rychlosti, protože má aspoň mnohem větší prostor pro to, aby do hudby zakovala mnohem víc energie, zběsilosti. U mě je to sázka na správnou kartu, milovníci technických fines si na své nepřijdou.

Sám jsem nakonec překvapenej, ale Heaven Shall Burn se mi docela dost líbí. Je jasný, že po pár posleších toho má člověk docela plný zuby, ale je podstatně lepší, než většina toho, co mi metálková scéna nabízí. Techniku v tom nehledej, jen násilnou tvrdost, nenávist, hodně emocionální hudbu u které si můžeš skvěle zamoshovat. Melodickej death metal plnej nenávisti, s black/core zpěvem a zajímavýma mosh pasážema – vichr z hor na německej způsob. Takle bych to shrnul do jedné věty. A pokud tuhle lopaťáckou hudbu nesnášíš en bloc, tak se připravuješ o docela dobrou prdel. Metalistům doporučuju!!!