Autor: 75 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Joy as an Act of Resistance

IDLES - Joy as an Act of Resistance

Joy as an Act of Resistance je jízlivá noiserocková radost, která rozproudí krev v žilách. Jen škoda upoceného dojezdu.

IdlesTak a je to tu, novinka Idles je konečně venku. Očekávání byla po minulé desce Brutalism, a po postupně vypouštěných singlech, velká. Po pár týdnech poslechů musím říci, že naplnit se povedla jen částečně. Ale pojďme pěkně popořadě.

Idles na novince připravili barevnou koláž z různých, povětšinou dosti hlučných, odnoží rocku a punku. Od těžkotonážního noiserockového úvodu v podobě rostoucí Colossus, přes přímočaré punkové hymny á la I Am Scum, až po post-punkový trn Modern Love nasáklý Dead Kennedys. To, že umí jedovaté hitovky, už ukázali minule, na novince překvapí zejména to, že dost nejsilnějších momentů je v rozjímavějších či upřímně pozitivních skladbách, ať už jde o bezelstnou Danny Nedelko nebo emotivní June. Evidentně to jde, i když se zrovna nehýbe žluč, a často lépe.

Palec nahoru jde i za texty, ve kterých John Talbot dotahuje k dokonalosti vyjadřování skrze zkratkovitá hesla. Nejlépe to funguje tam, kde jízlivě zneužívá nálepky vycházející z ustálených předsudků. Samaritans tak z opakování zažitých slovních spojení (man up, chin up, grow some balls) přesvědčivě buduje svoje sdělení (this is why you never saw your father cry) a Danny Nedelko ze stereotypního nálepkování přistěhovalců buduje idealistické slogany. Ale cit pro slovo Talbot ukazuje, i když se vyrovnává se ztrátou dítěte parafrázováním Hemingwayova ´baby shoes, for sale, never worn´, nebo když zpívá s nakažlivým nadšením refrén ´I go outside and I feel free, cause I smash mirrors and fuck TV´. Občas je těžké se nepřidat.

IdlesTak kde je chyba? Zjednodušeně, za osmou skladbou. Idles totiž ke konci desky dochází jak dech tak nápady, s čestnou výjimkou Cry to Me (což je ovšem předělávka). Skladby začínají postrádat pořádné nosné motivy, opakují již slyšené, jen ve zředěné formě. Nejlíp to jde vidět na srovnání otvíráku Colossus a zavíráku Rottweiler - první roste, graduje a ke konci válcuje, kdežto druhý to tak nějak šmrdlá, a závěrečný výkřik ´Smash it, burn it, destroy it, burn the house down´ si snad ani nezaslouží.

Takže v kostce: Joy as an Act of Resistance je jízlivá noiserocková radost, která rozproudí krev v žilách. Jen škoda toho upoceného dojezdu.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Idles, noise rock, punk, post-punk, Joy as an Act of Resistance

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze

aktuálně

diskuze