I když už je deska Under the True Color od „a band from a fucking little town“ nějaký ten pátek, sobotu i neděli (vlastně i pondělí, úterý a středu) na tom našem krásným, milým, roztomilým, příjemným, láskyplným a jednoduchým světě, tak se žel na nějaký těch pár MJC-slov ještě nedostalo. Hned z první rány musím dodat, že by to byla dozajista škoda a pokusím se to několikero věty o několika slovech v rozumném počtu napravit.
Co by to bylo za pořádnou rockovou kapelu bez pořádného zpěvu, díky němuž je

poznána co by dup ihned po první vykřičené hlásce, v níž se ukrývá jisté charisma a pěvecká jistota… i když je to věta dlouhá jak laserový paprsek v letu a možná nedává smysl, chtěl bych ji zakončit takto… Illegal Illusion z moravského Bílovce jsou pořádnou rockovou kapelou!
Libí se mi, že na první seznámení se zdá album jen jako půlhodinka maličko víc neveselých písniček, avšak s přibývajícími poslechy a odpovídajícím soustředěním si nelze nevšimnout, že to až takový jednoduchý nebude. Ovšem to vůbec nemyslím špatně, ba naopak, tady se při tvorbě přemýšlelo a určitě se nestřílelo od boku jako v nějakém laciném akčnímu seriálu s tím jediným pravým a neohroženým hrdinou, který si ví s každou černobílou situací o půl šesté v podvečer rady. Kapela se umí pěkně rozpálit a vysypat se do pořádný pecky, která neskrývá až hitové ambice, ovšem nejsou ji cizí ani pomalejší, rozvážnější a řekněme přemýšlivější kousky. Barvy! Celou desku pojí příjemná niť melancholie, teda na žádný rozbíjení už rozbitých zrcadel to není, ale na zvlhnutí slzného kanálku pravého i levého oka současně a malého tlaku v hrudi to stačí. Zda-li něco od jakékoliv hudby něco žádám, tak je to určitě pocit, který smrdí opravdovostí a snad bych se nebál použít i profláklé slovíčko upřímnosti a věřím, že při poslechu Under the True Color se mi ho sakra dostává.
A jsem možná u jediného kamene úrazu, když desku vypnu, jako by vše přestalo

fungovat, nic se mi neusadí v tepnách, co by nadále škádlilo už tak namáhanou pumpu. Ale zase na druhou stranu to v podstatě až takový kaz není. Inu, tak či tak se nebojím prohlásit, že Illegal Illusion se povedla příjemná, ne příliš čitelná rocková deska s nezaměnitelně zvláštní až divnou náladou, která si bezpředmětně pozornost zaslouží. Žádné prázdné tahy štětcem nebo vybledlé barvy zde nehledejte, na to jsou v II až moc vyzrálí muzikanti.
Jsem docela zvědavej, kam se kapela bude nadále vyvíjet a lze předpokládat, že si další a další následovníky s chutí poslechnu. Snad se ten náš krásný a milý svět do té doby nezblázní.