Kdo sleduje tuzemskou scénu, určitě už jména obou na splitku participujících interpretů postřehl. Co ale blackmetalová a post-rocková kapela dělají na jednom společném nosiči? Muziku. A do pekelce, musím uznat, že oba zástupci pražské scény se tu prezentují muzikou více než dobrou.
 
Jako první se na kotouči skladbou You Can See Clear, When Not Blinded by Light prezentují INFERNAL BLAZE a hned od začátku se raraši tasí něčím, co jste v jejich předchozí tvorbě nezaznamenali. Úvod obstarává alikvótní mručení s podkresem didgeridoo (nápodobně jako start Enter the Dragon od Dim Mak), nato jemná brnkačka, přidává se kytarový motiv a vzápětí celá kapela, ovšem ne pro ně typicky seversky blackovou řežbou, naopak silným a hutným monumentálním valem. Na jeho pozadí vazby, nějaká ta ruchařina a až posléze se dostáváme k prvnímu black metalu. Zajímavě nafrázovaný riff ale v pozadí opět podporuje podkladová kytara, opět nějaká ta zvuková zákulisa a skladba se jemným předělem vrací ještě k jedné erupci, aby ji IB zlomili do melancholického leitmotivu druhé půle, který téměř patnáctiminutovou skladbu až do jejího závěru v různých obměnách provází. IB v téhle části sahají do psychedelie, využívají post-rock/metalových nálad, houslí, čistých nápěvů, táhlého black metalu a někoho snad ve vší té barvité rozvleklosti napadnou i raní Bathory. Atmosféra ale ani na chvíli nepolevuje a díky práci bicích získává skladba na dynamice. Výborná a členitá skladba, která má několik vrcholů.

Kdo nepochopil, You Can See Clear, When Not Blinded by Light zde Infernal Blaze prezentuje v jiné, experimentální podobě, kdy se svým příspěvkem pokusili žánrově přiblížit jejich společníkům, a podmiňují tak posluchačovu představivost k pocitu, že poslouchá jakýs průsečík tvoreb obou zúčastněných kapel. Tohle bych do Infernal Blaze opravdu neřekl, fakt povedené.
 
Druhá skladba patří TENGRI, zástupcům té alternativnější odnože (jakože i rockově alternativní - Tengri užívají klasické silně rockové rytmiky s citelnou basou) něčeho, co v posledních letech nazýváme post-rockem; zde je však potřeba brát opravdu vážně v potaz zmínku o alternativě post-rocku, protože Tengri vůbec nezní jako např. patosnoví Mono, naopak je směřujte někam ke spolkům jako GY!BE nebo Mt. Zion.

Nedá se říci, že by Tengri ve své Očistě jako Infernal Blaze se stavbou písně a její náplní tolik experimentovali, přece jen se s ohledem na jejich debut dost drží svého, a to nejen délkou skladby, ale právě s přihlédnutím k debutu je v nové písni patrný úkrok od klasičtějších post-rockových hranic a hledání alternativ k nim. Tengri se na ní především prezentují jako těleso, které má vše pevně pod palcem… jenže… co když je pod nehtem tříska?

Jejich melancholicky teskný příspěvek nese postupnou gradaci, Tengri skladbu pomalu, neuspěchaně a logicky po celou její délku i přes její vnitřní zlom budují až k samotnému „lomoznému“ vyústění, kde otevírají svou náruč pochopení, dojdou ke smíření a očištění z nich prýští a vybuchuje v plných salvá(tion)ch. V podstatě se dá říci, že jejich skladba je architektonicky vybroušený projekt, který má autorsky jasnou strukturu, vývoj i expozici, kde housle, jakožto pátý nástroj, během písně výborně spolupracují s kytarami a vytváří společně příjemné a nerušící zvukomalebné souhry i přesto, že pocit nabyté naděje zde smývají slzy. I jejich sebejistá píseň je skvělá.
 
Jak ke společnému disku došlo, netuším, nadmíru jasné po poslechu však je, že zde máme co dočinění se spolky talentovanými, se spolky nebojícími se vkročit i do neznáma a zkusit si něco „nového“ a něco se naučit. Společným jmenovatelem je zde melancholie, zádumčivost a emocionalita, která prostupuje i ztvárněním nosiče (Romana Kovářová), jenž vyšel v nákladu 100 kusů. Získat lze zde.