Skoro to vypadá, že letos nás čeká výrazně blackmetalový rok. Cult Of Fire, Naurrakar, Umbrtka, Avenger (i když ti nepatří k čistokrevnému, stejně jako např. Root) a před námi ještě např. nové album Trollech. (Zapomenout se nesmí na Inferno!, pozn. bizzaro) Já se tentokrát podívám poněkud hlouběji do pekel, na pražskou chásku jménem INFERNAL BLAZE. Že vám jejich název nic neříká? Tak to jsme na tom podobně. Přitom se jedná o spolek s datem narození 1998!

A muzika INFERNAL BLAZE rozhodně stojí za poslech, i když se zde nebavíme o žádném pokusu probourat se black metalem do hitparád. Jejich album je postaveno na pevných základech skutečného true stylu a nahrávka díky tomu působí velice kompaktně. Je až s podivem, že Veiled Signals nevzal pod svá křídla nějaký label.

Pokud si chce tedy někdo vychutnat opravdu poctivou a ničím nemíchanou porci černé hudby, máte možnost. Však se také nahrávalo přímo v lese! A to není myšleno nijak obrazně, nýbrž skutečně. Členové se prostě rozhodli, že když už black, tak se vším všudy.

Úvodní intro Molestation a jde se na věc. Otvírák Crucified Son vás zavede až do dob, kdy se v Norsku přísahalo na DARKTHRONE. Pěkně dřevní zvuk dodává desce tu správnou atmosféru. Nejedná se o žádný bordel, spíš bych to přičítal snaze udělat pořádně špinavý sound. Muzikanti totiž své nástroje ovládají s přehledem, což ostatně dokládá jejich dlouholetá praxe. Už z obalu Veiled Signal je znát snaha vytvořit kompaktní dílo, na kterém je od pohledu vidět, kam patří. Zdánlivá maličkost, ovšem posluchače (kupujícího očima) zjevně potěší.

Destroyer of Minds vás utvrdí v tom, že severská scéna prostě zůstane nikdy nepřekonána. Přísahají na ni též INFERNAL BLAZE. Z každého tónu je cítit, odkud čerpá drtivá většina spolků a ani tady tomu není jinak. Čímž se dostavám k problému, jak vlastně uchopit něco, co už bylo v x verzích složeno a zahráno. Není v podstatě možné natočit dnes originální a neotřelou desku, to je jasné. Ale je možné udělat to tak, aby si na první poslech nemusel člověk hned myslet, že se jedná o nějaký revival. Případ mnou recenzované záležitosti naštěstí tyto problémy řešit nemusí. Kombinace vlastní kreativity pěkně vyšperkovává vlivy těch největších velikánů z oboru až výsledek předčil má očekávání.

Absolutní blackmetalový orgasmus přichází s číslem pět. Song The Haunting Fear. Tady mne baví tihle bubáci asi ze všeho nejvíc. Skvělý song, který parádně zapadá do celkového konceptu alba. A pak že v black metalu nejde udělat skutečnou hitovku. Znovu musím připomenout, že se nějak extra studiově nepřikrášlovalo a stejně vám tahle nahrávka rozkope pozadí. Připomíná to doby, kdy se muzikanti nemohli schovávat za hromady krabiček a počítačových efektů. Jdou na trh s tím, co umí. A evidentně to stačí, alespoň v tomto případě.

Nemám vůči Veiled Signals námitek. Žižkovská parta dokázala, že i bez pomoci všemožných automatů, řady hostů a já nevím čeho dalšího, lze natočit perfektní desku. Najděte si je a vyslechněte, stojí za to!