Autor: 90 Uživatelé: 87 Tvé hodnocení: hodnoť
Immersion

IRREVERSIBLE MECHANISM - Immersion

Od debutu posun o několik levelů výše, tohle je jedna z možných cest death metalu.

Irreversible MechanismKdyž v roce 2015 ještě absolutně neznámí Bělorusové vydávali debut Infinite Fields, tehdy vlastně ještě jako duo, vsadili tak nějak všechno na jednu, resp. dvě karty. Na bicí stolici přizvali Lyle Coopera, bývalého to bubeníka The Faceless (desky Planetary Duality a Autotheism nebo vynikající prvotina Abhorrent Intransigence rovněž z roku 2015) a svůj technický death metal podpořili orchestrací, a takových desek v žánru neznáte desítky. Už v té době jsem jim proklamoval zářnou budoucnost a v dubnu 2015 o nich psal: „Duo Bělorusů z Minsku produkuje technický death metal podpořený orchestrací, která hudbu vkusně doplňuje. Vsadím se, že toto album bude na konci roku v žánrových rekapitulacích silně promlouvat.“

Irreversible Mechanism by se v té době dali přiřadit někam ke kapelám amerického střihu typu Inanimate Existence, Inferi, Arkaik, Mordant Rapture, v určitých aspektech mě - už mimo Státy - napadají i australští The Ritual Aura, z Evropy Obscura, Virvum (děláme 15.3. ve Vopici) nebo - kvůli symfonické složce - moskevští sousedi Scrambled Defuncts, kteří ale oproti IM byli více brutal a tu symfonickou část ve zvuku protěžili o hodně více. Pro debut jsou signifikantní fajn melodie, schopné skladby, kde se jen nepidlikalo, nechyběly ani silnější nápady a „orchestrace“ byla decentní. Nic nebránilo tomu, aby se Irreversible Mechanism pod křídly finských Blood Music nestali jen lokálním úkazem.

Uběhly tři roky, a aniž bych o Irreversible během té doby víc slyšel, nová deska bez většího promo humbuku mi přistála na stole. A i když v meziobdobí týpci z Minsku koncertovali, ani nová deska nenese jméno permanentního bubence. Pro nahrávání alba byl tentokrát přizván Dan Presland z Ne Obliviscaris, který mu dopřál poctivou péči a skladby doprovází tak akorát přesně v duchu hesla prdele a hrnce.

Bylo jasné, že jen bohapusté zopakování Infinite Fields neuspěje. Otázkou bylo, jak si autoři na nové desce poradí s dvěma odlišnými světy: složitě napsanými kytarami a pompou symfa. Pokud by těmto aranžím dosadili důležitost role kytar, obával bych se střetu dvou vzájemně se rušících, propletených a rádoby doplňujících se linek, kdy by každá z nich byla soběstačná. Megalomanský chaos a rozbití soudržnosti.

Jenže když se do Immersion vnoříte, kapelu de facto nepoznáte; stačí jen úvod alba s čistým hlasem. Žánrově samozřejmě zůstáváme na pilířích tech deathu, ale vše je od základu až na pár kytarových drobotin (třeba závěr Existence II - Collision) naprosto překopané. Nebudeme si nic nalhávat, kytary na debutu revoluční nebyly a nový svět nevyjevily, ale práce to byla odvedená věru dobře. Nová deska ale ve způsobu psaní kytarových linek, pojetí jejich zvuku i celkového skladatelství postoupila skutečně o mílové kroky. Určitě i nejen pročištěním za sebou jdoucích (a tedy i podobných) nápadů.

Irreversible MechanismParta kolem Vladislava Nekrashe totiž dala vale symfoničnu a vydala se, snad vlivem Fallujah a jejich The Flesh Prevails (např. Awakening), vstříc průzkumu atmosférické, možná bychom mohli i říci ambientnější podoby tech deathu. Skladby sice ve stopáži droboučce nabobtnaly, ale co se počtu nápadů na skladbu týče, je zde markantní zeštíhlení (přesto forma není vždy typicky písničková) a prim hraje soustředění se na atmosféru, takže i nápady kapela drží v otěžích mnohem delší čas. Na ně nabaluje tóny akustických, resp. nezkreslených naechovaných kytar, jimiž hezky proplouvají linky basy. Atmosféru zde prostě neobstarává symfonická či smyčcová složka, ale co do linky zřetelné kytary a hrátky s jejich zvuky, plochami a vazbami. Každá z písní má silný ústřední motiv (opravdu pomohlo ubrání počtu nápadů, materiál tím získal na údernosti a zvýraznění konkrétních prvků), který skladbou průběžně proplouvá. Důraz se klade i na jasnost a porozumění vyjádření komplexního projevu kapely, čili vše je servírováno na velkém podnose, aby se složky celého menu nekontrolovatelně nesmíchaly a každá z ingrediencí chutnala, jak byla kuchaři u strunných nástrojů připravena. To mi napovídá něco o jasném záměru a pochopení vlastního vyjádření i nalezení stylu svého sdělení.

Co do vlivů jsem už zmínil Fallujah, ale na nich nová tvář Irreversible nestojí. Cítit jsou i Cynic (třeba Footprints in the Sand), Rivers of Nihil a kapely, jež ve vínku mají přídomky post (black?) nebo shoegaze.

Od debutu prostě posun jako hrom. Vše - produkce, instrumentace, schopnost vyjádření se i zaujmutí posluchače - o několik levelů výše, naprostá otevřenost okolním vlivům a snaha tvořit hudbu bez zábran v moderním hávu. Tohle pro mě znamená jednu z cest budoucna death metalu.

Recenze dalších autorů

  • Rated 8.5 out of 10.

O tom, že v technickém death metalu nemusí jít jen o surovou agresi doplněnou mnoha zvraty a komplikovanými riffy, nás nedávno přesvědčili Fallujah. Každý žánr má svůj vývoj, u smrt kovu by mě ale dřív nenapadlo, že může na posluchače působit étericky, dojemně nebo dokonce něžně. Tuhle transcendentální linku v metalu pomohli zvýraznit Cynic s jejich Focus, Fallujah ji 20 letech poté přetvořili po svém. A Irreversible Mechanism tento všudypřítomný „povznášející pocit“ dosadili trochu do jiného hudebního kontextu.

Jak už psal Bizzaro, mezi debutem a jeho následovníkem je obrovský rozdíl. Mozartovské vyhrávky a klasicistní vyznění téměř vymizely, kapela nyní dává mnohem větší důraz na budování teskné atmosféry – i proto v úvodu desky posluchač dlouho čeká, než soubor vůbec hrábne do strun. Immersion znamená vnoření, což je pro album velmi přiléhavý název. Kapela sice zůstává věrná metalové tradici - na mnoha místech se sype jako o život, prim hraje zuřivost a murmur Ilyi Studenoka – skupina ovšem tuhle agresivní část své hudební tváře zjemňuje éterickými masvidalovskými vyhrávkami a tvrdé pasáže v refrénech mísí s čistými melodickými vokály. Výsledek je tak velmi barvitý – dočkáte se raných The Faceless, shoegaze, i čarokrásných ambientních ploch skoro jako od Davida Sylviana.

Současnou tvorbu Irreversible Mechanism určitě nebude jednoduché převést na koncertní pódia. Zda jde jen o studiovou záležitost, nebo se Bělorusům všechny vrstvy hudby podaří dostat ven i během vystoupení, se dozvíme na svátek všech zamilovaných v Praze. Jasno bude 14. února v Modré Vopici.


Přispěj do diskuze

Asi jsem otupěl a už mě nebaví na všechno nadávat, takže já jsem byl velmi spokojený s celou akcí. Samo, technické problémy IM bych si rád odpoustil, ale i tak se mi moc líbili. Stejně tak i předkapely. IM rád uvidím znovu i v bližší budoucnosti, budou-li sem mít cestu.

tak taky teda něco :-)
SD: na Celebration začátkem roku do bylo ještě o kousek lepší, Přéma říkal, že skoro nezkoušeli (nějaký záněty šlach a zkouškový ve škole, a tak :-) )
LS9: nechápal jsem! Když to srovnám s vystoupením kdysi v Exitu, tak totálně jiná kapela. Pravda, chtělo by to trochu více vlastního ksichtu, může to místy vyznít jako přehrávání stupnic, ale! Tohle je pořád nejrychlejší CZ kapela kam jen oko dohlédne. Celkově o krapítek lepší než SD.
IM: Dobré, ale čekal jsem větší rozsekávačku, takhle to byla "jenom další technická kapela".

Souhlas. SD fakt dobrý, překvápko. Tímto šéfe díky za uspořádání koncíku a Ondro žes mě vytáhnul. Ale abych řekl pravdu, nejvíc se mi z toho večera líbil pokec s lidma co jsem dlouho neviděl... i když s některýma jsem se vlastně jen pozdravil, tak snad doufám příště :-) Škoda toho zvuku u IM a taky trochu té prezentace, ale na to maj kluci ještě čas. Ale jasně, ony ty ruské reálie jsou úplně jinde, Moskva, Kazaň... Vladivostok :-)
Ještě ad SD. Souhlas s Ondrou. Kdyby tam občas vložili trochu natlačenýho brutalu, hned by to vylezlo ještě vejš. Každopádně tahle kapela má budoucnost!

SD masakr, ano, nejlepsi. oni ale nevsazej uplne jen na melodiku, jsou tam i technicky pasaze, sem tam nejakej "deathcorek" (break), blackingy. jeste naposlouchas :)
LS9 nehrali 3/4 roku, mel byt novy bubenik, ale nakonec nic, tak Andy se zas na koncik prinavratil, nevim, co z toho bude dal, ale jejich koncertu jsem videl vic a tenhle me fakt bavil. taky je lepsi to trosku znat, ale chapu, zeto je muzika treba i pro vymezeny publikum
IM byli skveli. meli ale technicky problemy (hraji pres Kempera stejne jako SD), padalo jim tam napeti, takze pry ztraceli vykon na kytarach a nelezlo jim to nak ven, klavesy a podklady jim naopak pry lezly do protivky namisto tech kytar. stalo se jim to uz pry na prvnim konciku v Minsku, ale ne v takovy mire. jinak na to tour zkouseli tyden. basak priletel z Moskvy, bubenik z Kazane. zpevak ale nebyl tak introvertni, vsak byl tretinu koncertu pod stejdzi :) bylo tam par mist, kdy se z predstejdzi oprel o podium nebo zpival na boku z druhyho mikrofonu, otocenej (za kytaristou) byl jen pri tech ambi-eso pasazich, kde nezpiva, to mi naopak prislo dobry, ze tam nezaclani, ale jinak jo, skoda tech kytar
https://www.facebook.com/MarastMusic/videos/397880304280039/
z celyho koncertu jsem nadsenej (nejen kvuli kapelam), asi nejlepsi, co jsem delal, dokonce i zbylo neco do kasicky na www.marastmusic.com/Tiskove-Zpravy/VIRVUM-BLOODSHOT-DAWN-GODLESS-TRUTH-s

U tiskovky ke koncertu není diskuze, takže můj pohled fax trax ke včerejšku zde:
Soul Decoder - Nejlepší kapela večera. Takhle suverénní výkon jsem na "začátečníky" teda nečekal. Dobrej zvuk, bubeník měl parádní úder, kapela celkově žádný zaškobrtnutí. Hudebně SD znějí jako pohrobci Keep On Rotting, na mě ale sází až moc na jednu - melodickou - kartu. "Vyhrocenější At The Gates" ;-) fajn, ale chtělo by to proložit nějakou hrubou DM brutalitou, aby to mělo větší dynamiku a barevnost. Ale jinak fakt dobrý!
Liquid Space 9 - Slyšel jsem jen to epko, co mají na ba(n)dzone a tam to znělo trochu jako Beneath The Massacre, ale na koncertě ani prd. O dost jiná kapela a moc mě to za srdéčko nevzalo.
Irreversible Mechanism - Rozpačitý. Deska je skvělá a zpětně bych ji hodil do loňského topu, ale ve Vopici byly totálně zazděný kytary (i basa) a kdybych to neměl naposlouchaný, tak se vůbec nechytnu. Takže jsme hlavně poslouchali bicí a sem tam vylezlo sólíčko, jinak nic. Celkově jde zatím spíš o studiovou záležitost, kluci moc živě nehrajou a je to vidět. Sehraný jsou, to jo, ale chtělo by se to prezentovat nějak líp. Trochu mi neseděl vokalista, mě tyhle introvertní typy, který jsou k publiku zády nebo bokem, vyloženě iritujou, chtělo by to víc sebevědomí ;-) Každopádně někomu zase nemusí sedět frontman ve stylu "namachrovanej macho", je to individuální...

aktuálně

diskuze