Autorsky není Island zrovna novinka – duo Christian Kolf a Florian

Toyka napsali všechen materiál už mezi léty 2004 a 2006, tedy krátce po sepsání výborného EP Orakel (tehdy ještě trio doplnil Patrick Schroeder). Celý okruh kapel Zeitgeister je poměrně konzistentní a uzavřenou hudební produkcí, vlivy jednotlivých účastníků se prolínají, doplňují, umocňují – Orakel byl právě skvělou ukázkou, jak netradiční a svěží výsledek se dá vymáčknout i z jinak dost suchopárného základu. Pevně jsem věřil, že Island s novým albem doplní elitu, momentálně tvořenou skvostným Merkur (Klabautamann), či Glorification of Pain z dílny Valborg (chystá se nové album, mimochodem).
Rovnou k věci – nestalo se tak. Nepřímo k věci – Island je výbornou vzpomínkou na rozpálené pozdně letní večery, procházky okolo Rýna, pozorování západu Slunka, posedávání u ohniště, zadumané babí léto a jiné kýče. A takové album i veskrze je, přesně jako ty momenty, kdy se čas dopředu nese jen velmi pomaličku, vychutnáváte si jedinečnou možnost ‘být tam‘ a vše ostatní je jen malicherný balast.
Hned od počáteční Jukai nasadí nahrávka střední tempa a monotematické vybrnkávání za laskavého doprovodu dechové sekce, ó, jak melancholicky mne

uklobává ten teplý závan vzduchu nadcházejícího jara, jak potěší po tvrdé zimě hlas skřivana. Waterside je bujarý potůček, co mi za domem bublá. Kdy jindy jeho zvuk má tak magickou moc zastavit člověka, přinutit jej naslouchat šumění vody. Nadir je spíš podzimní song zatěžkaný deštivým „What else should happen in a rainday?“, no a tak to jde dál a dál. Jednotlivé kusy na sebe tak nějak navazují v duchu výše zmíněných obrazů, tu a tam zabouří, jak má i letní bouřka ve zvyku. Vysvobozením z romantiky je až Origin, dramatický návrat do reality všedního dne, přeci jen kontrastnější výjimka z chlácholivé romance. Island stále umí vyburcovat, bohužel si to nechává jen na výjimečné příležitosti.
Celkové vyobrazení alba není vysloveně špatné. Zádumčivé nálady s ojedinělými dramatickými nástupy představují zřejmě přesně to, co se do nich autoři snažili dostat. Na druhou stranu se tím album stává autorsky velmi osobním vyznáním a v ten okamžik mu chybí větší množství okamžiků, od kterých by se posluchač mohl odrazit, použít je jako záchytné body. Samozřejmě, jistá část pochopení díla leží vždy na posluchači – jeho ochotě naslouchat motivům a přijmout atmosféru. Ale v tomto případě se zdá, že Island hrají trochu zbytečně malou domů. Že má uskupení nemalý potenciál, o tom nepochybuji, nevím potom, proč se odmítají pustit byť jen jednou nohou na křehký led experimentu a pokusu. Album v konečném důsledku vyzní jako sice fungující, ale stejně spíš víc pokus, než opravdu maximální snaha o výsledek. Album jste schopni tolerovat, ale nikdy nebudete dostatečně odvážní na to tvrdit, že mu plně věříte, protože si to jednoduše plně nezaslouží. Být to nějaká zapadlá a naprosto neznámá kapelka někde z [náhodné maloměsto], hodnotil bych výš, ale takhle, to né.
No. Ne zrovna stoprocentně uspokojivá situace ohledně Island by ale

určitě neměla být důvodem, proč i nadále nesledovat Zeitgeister. Chystá se nové EP Island, které snad přinese krapet čerstvějšího materiálu, chytá se nové album Valborg, taky nové placky Slon, Ekpyrosis. Pro ty, kteří náhodou neznají, hned tam utíkejte, hned se zajímejte, případně podpořte, udělejte cokoliv.