V této recenzi se trochu (více) odkloníme od metalové rutiny a zaměříme se na spolek, jehož tvorbu bych neváhal označit slovem anomálie. Americká metalcoreová formace Issues totiž abnormální určitě je a jí prezentovaná hudební směs vám bude v hlavě vrtat ještě dlouho poté, co dozní poslední tóny desky. Issues totiž vzali jinak celkem obyčejný a mnohokrát slyšený metalcore s podladěnými rytmickými kytarami a přidali notnou dávku svého hudebního vkusu, který se dost významnou měrou točí kolem žánru R&B. Jo, to je ten, kde je hodně rapujících a roztouženým hlasem zpívajících černochů v hudebních klubech, obklopených lačnícími ženami. Anebo naopak skupinek bílých kluků z bohatého předměstí (jo jistě, narážíme na hošany ze Zadní ulice nebo třeba ‘N Sync). Že je představa takového hudebního už v teorii spojení šílená? No jistě, podobně je na tom koneckonců i skutečně vzniknuvší výsledná hudební směs, ovšem zároveň je potřeba mít v tomto případě na zřeteli technickou vybavenost jednotlivých muzikantů, která jazýčky vah dokáže dostat na tu správnou stranu. A té je na albu Headspace dostatek.

Kytarista Adrian Rebollo má očividně našprtáno a kromě natlakovaných riffů pro metalcore typických mu nedělá problém ani pomalejší breaková pasáž, nebo rovnou vyslovená čistokytarová vybrnkávaná romantika. Skladby tak plynule přecházejí od metalcoru do avizovaného popíčku – a světe div se – i v této neobvyklé poloze to nějakým zázrakem chlapcům funguje, ačkoliv se posluchač často přistihne s úsměvem na tváři nad produkovaným hudebním hybridem i se tu a tam objeví mírné zavrtění hlavou a konstatování, že to si snad dělají pr….

Nejvíce mne pak baví vrstvené chorusy, které vyzpívává celá kapela a jsou jakýmsi usazením projevu hlavního autora čistých zpěvů Tylera Cartera – jakéhosi Justina Timberlakea metalcoru. Tomu zdatně sekunduje Michael Bohn se svými typickými metalcoreovými harshi a celá mozaika je tak postupně seskládána. Nebudu tu tvrdit, že chápu, co tím kapela sleduje, ale už od jejích prvotin se královsky bavím absurditou celé situace. Odhlédneme-li poté od zjevného a mrkneme na album trochu s odstupem, zjistíme, že čistě z hudebního hlediska vzato skýtá hned několik tutovek – za všechny lze jmenovat například Home Soon, Yung & Dum nebo energickou Made to Last. Za zmínku rozhodně stojí i funkem inspirovaná The Realest. Proti nim se posléze nacházejí skladby, jež už lze bez uzardění označit za přímočarý popíček s kytarou (například COMA). Jednoduše si představte Maroon 5, kterým technik omylem při nahrávání zapnul overdrive. A máte zcela jasno.

Inu, jak jsem psal výše, Issues jsou a budou kapela, se kterou to nikdo nebude mít lehké. Jsou jasným pokračováním metalcore a djentového hnutí zahnaného do extrému. Headspace jako takové přesto není hodno odsudku – jedná se o experimentální, šílenou, ale zároveň místy zemitou (byť se tomu nechce věřit) a s jasným úmyslem složenou desku, která každého s otevřenou myslí musí dostat svou nespoutaností a lehkostí, hraničící až s parodií. Ovšem jestli do nebes, nebo do ústavu, to už ponechám na každém. A koneckonců o tom Issues jsou – o zábavě, nespoutané konvencemi. Jen je otázka, jestli si najdou dostatečnou fanouškovskou základnu, ale při sledování statistik sledování videí na Youtube bych o to strach neměl. Spíš přemýšlím, jestli se jedná o hudbu s ambicemi proniknout i za hranice americké provincie. To ukáže čas. Raději bych sice bez hodnocení, ať si každý udělá obrázek sám, ale minimálně za poslech to, myslím, stojí.