Přiznám se, že snad jen s výjimkou té úplně první verze Česko hledá Superstar, jsem se nikdy nemohl počítat mezi oddané diváky žádných X-faktorů, TalentManií a podobných soutěží.Takže ani nevím, v jakém vydání se přesně objevil David Spilka; mám za to, že nejspíš v té druhé verzi Superstar jsem ho tam snad zahlédl někde vedle Bendeho, kdy se prezentoval jako kluk s šátkem, co by rád hrál svojí rockovou muziku. Zkrátka takový ten kluk, kterých po českých vesnicích asi nebude běhat zrovna málo. Ale po vyslechnutí nejnovějšího CD jeho kapely James D.S. musím tento povrchní názor radikálně poupravit, David Spilka totiž rozhodně není jeden z mnoha.

Kromě toho, že je vedle zpěvu i velmi zdatným multiinstrumentalistou, vybudoval si v poslední době své vlastní velice slušně vybavené nahrávací studio, kde se věnuje producentské činnosti. Právě vynikající, průrazný a vyvážený zvuk recenzované nahrávky je důkazem, že ví naprosto přesně, co dělá. 10 skladeb Ghost vás provede hájemstvím moderního progresivního metalu a crossoveru, v němž překvapí kvalitní aranže, instrumentální výkony, podmanivá atmosféra a nevtíravé melodie.

Už úvodní Second Dimension of Toys tyto elementy přináší posluchači v celé své kráse a v následující titulní Ghost jsou dovedeny téměř k dokonalosti. Spilka na albu prezentuje své výjimečné schopnosti v několika rovinách, kromě již zmíněné producentské bude asi většinu lidí nejvíce zajímat ta pěvecká. Nemá ani cenu zpochybňovat, že Spilka je velice schopným vokalistou, přesto si ještě o něco více cením všech těch skvěle napsaných pěveckých partů a refrénů. Vůbec jeho styl vedení melodie a zakončování některých linek považuji za něco pro naše končiny neobyčejně kvalitního. Nejvíce je to patrné v písních jako Jocker, již zmiňované Ghost a zejména pak ve dvojici skladeb Gabriel a následující Death of Faith, ve kterých si posluchač nejvíc povšimne i skvěle zakomponovaných kláves. Zejména ten citlivý zvuk klavíru připomínající švédské progresivisty Evergrey či např. Nightwish si zde naprosto užívám.

S tím souvisí i Spilkovy skladatelské kvality - jak už jsem zmínil, album je až na několik výjimek výborně napsané a zaranžované, a to tím způsobem, že i přes chytlavost některých melodií se vám neuhnízdí v hlavě okamžitě. Rozhodně nejsou vlezlé, nenutí vás zpívat si je ve sprše, jen ve vás zanechají příjemný pocit. A nejspíše touhu pustit si to znovu. I to je důkazem přetrvávající kvality tohoto alba.