Autor: 85 Uživatelé: 80 Tvé hodnocení: hodnoť
Prisyn

JAYE JAYLE - Prisyn

Prisyn je návyková deska, která roste s opakovaným poslechem a má dar tě vtáhnout přímo doprostřed všech těch nočních dobrodružství, který jsi zažil po koncertech ve svým oblíbeným klubu.

Jaye JayleJe zajímavý, jak se hudební tvorba některejch lidí během let mění, a přitom stále ladí s tvým vkusem. Evan Patternson, alias Jaye Jayle, začínal drhnutím těkavýho mathcoru s Breather Resist, pak těžkotonážního noise rocku s Young Widows, a s touhle kapelou postupem času stále víc brouzdal v atmosferičtějších, zamyšlenějších plochách. Jako Jaye Jayle pak vydal před dvěma lety desku, na který se stále držel kytary jako hlavního vyjadřovacího prostředku, ale už bez hlomozícího zkreslení. Prim hrál potemnělej, zadumanej a do určitý míry i svůdnej folk načichlej americanou.

Na nový desce se Jaye vyvíjí zase o něco dál – Prisyn je první deska, na který místo kytary hraje hlavní roli syntetizátor. Místo bezútěšnejch výhledů na rozlehlý pláně jsi v malým zakouřeným pajzlu, kde se každej na baru dívá tak leda do svýho piva, nad pultem nemístně poblikává masivní neonovej nápis ‘happy hour‘, a někde v rohu se cucá postarší pár, kterej už má trochu upito. A ačkoliv je to pořád potemnělý a zadumaný, Jaye je tentokrát o něco hravější, a zejména v textech je znát určitá nadsázka a humor. Tahle nadsázka je u žánru, kde se borci často berou smrtelně vážně (viz třeba novej Steve Von Till, kde mi dělá problém se vším tím patosem a váhou světa prokousat), příjemný osvěžení. Znát je zejména v prostřední části alba, kde vidím těžiště desky a nejlepší fláky. The River Spree rozjímá nad zážitkama z tour, kde si človek ke konci jen říká ‘vole, si příště vem mapu‘. Pobaví i následující Making Friends, kde taxikářovi během noční jízdy vysypeš tolik tajemství, že už tě nemůže pustit ven. A konečně Guntime, která se houpe v líným tempu pozdního odpoledne, nad kterým vynikaj mrazivý textíky o klucích koketujících s puškama.

A tak si mě novej Jaye, i přes počáteční rozpaky ze všech těch synťáků, nakonec omotal okolo prstu asi ještě víc než dřív. Prisyn je návyková deska, která roste s opakovaným poslechem a má dar tě vtáhnout přímo doprostřed všech těch nočních dobrodružství, který jsi zažil po koncertech ve svým oblíbeným klubu. To je v současný době vítaná záplata na všechny ty zrušený akce.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

no trail jsem nijak závratně neuctíval a nepřišlo mi až tak fantastický, ale tohle je výborná deska.

Tvé hodnocení:

Tagy:

americana, folk, Jaye Jayle, Prisyn, doom metal, post-punk

aktuálně

diskuze