Tentokrát to vezmu obráceně. Ještě dřív, než se kouknete na finální hodnocení a protočíte nad ním bulvy, vězte, že nová deska Kataklysm se povedla! „Opravdu povedla.“ Ani nemusím zmiňovat, že s ní přede mnou stál další Damoklův meč a jaké martyrium mi kvůli relevantnímu názoru působil poslech dvou předchozích desek. Kataklysm jsou sice z Kanady, kde mám nejen já, ale i část redakce přesně zaměřená zorná pole, ale při (několikerém!) poslechu In the Arms of Devastation a Prevail jsem si zrovna říkal, kde se asi tak ten Montreal/Quebec nachází. Někde u Boskovic? Ne, tyhle desky, druhou jmenovanou obzvlášť, opravdu ne - na nich se nacházejí ještě větší hudební zvěrstva! Novinka však opět nenabízí nic nového. Stále ten stejný melodický (tady si někdo koleduje o metalcorovou facku) death metal středních temp nechytře prokládaný blast beaty s jednonohou kopačkou, riffy vycházející z jednoho hlavního modelu navíc data staršího a anti-cokoli tématika. Proč i přesto říkám, že se povedla?

Ne, změnu tedy nečekejte, Kataklysm jsou stále o tom samém. Totiž o bezbřehém kopírování vlastních témat, postupů a paroháčových několika akordových riffů a těch nejjednodušších melodií (v jejich případě „účel světí prostředky“ neplatí). Nicméně se opravdu nemohu zbavit dojmu, že se hoši od javorových listů tentokrát snažili o poznání více, že nad nahrávkou strávili více času a více hudbu prosévali, aby propadlo jen to, co smysl ještě má, a to i přes fakt, že se tvář kapely nezměnila. Riffy na Heaven’s Venom jsou lehce údernější, spíše chytlavější, nejsou jeden od druhého k nerozpoznání a obsahují i pár pěkně řešených a dynamických přehmatů. Melodie na sebe někde nabalily více tónů, jsou přesvědčivější a hlavně uvěřitelnější; určitě si při nich vzpomenete třeba na As I Lay Dying. Minimálně aspoň dojem, že se nejedná hned o první nápad, mizí. Neproševelí tak jen korunami stromů, ale sem tam se zatváří, že mají tendenci prorazit i větrolam, ačkoli ho jen jemně pročechrají a odnesou jen lísteček. Nicméně i to vnímám jako pozitivum. Nejvýraznější podíl na tom má lehké opuštění od první deathmetalové lekce, kterou se pánové naučili. Nejenže se jim daří znít zajímavěji, ale dá se říci, že muzika místy nepostrádá ne snad přímo koule, ale rozhodně skladbu po první či druhé minutě neposouváte na tu následující. Čili další progres. Rád bych sice něco napsal i o vkladu techniky do těch nejklasičtějších deathmetalových postupů, o rozpuštění primitivních zákonitostí, kterými se Kataklysm řídí, ale to by mi někdo musel sakra zaplatit. Povedla se produkce a mám pocit, že z posledních alb k bandě sedne nejvíce. Dokonce i u Kataklysm jinak vždy nudné bicí se netváří, že hrají jen klasický doprovod, ale zaznamenávám i jemné pokusy muziku vhodněji doprovázet, než jen využívat samotnou podstatu tohoto rytmického nástroje v pozadí, ale… Jen Maurizio zpívá furt tu samou písničku a podobně působí debilní obal, který vychází z předchozích konceptů.

Neříkám, že během poslechu nezaskřípete zuby, protože své šablonovité kompoziční nešvary, riffující neduhy a jednoduchá řešení si Kanaďané s sebou nesou stále, mluvit však o Heaven’s Venom jako o dalším průseru nemohu. Pro mě osobně je jejich nejpovedenější a především nejvyrovnanější deskou za posledních 10 let, během nichž stihli vydat hnedle sedm dlouhohrajících! Serte na předsudky a zkuste jeden poslech, Kataklysm opustili Boskovice a přestěhovali se k Děčínu.